Diskuse a galerie
Seřazení podle vláken | Seřadit podle času | Pouze vlákna | Doporučené
Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Tak pro dnešek odbočím od hub k rybám. Za téma příspěvku jsem si vybral druh s názvem karas obecný (Carassius carassius), a vzhledem k tomu, že nepatřím mezi časté přispěvatele, snad mi bude odpuštěn poněkud větší rozsah příspěvku.
Karas obecný je pro území České republiky druhem původním, a ještě v nedávné době býval zcela běžným a po celém území hojně rozšířeným zástupcem české ichtyofauny. Jde o poměrně krátkověkou rybu (v průměru dožívající se 10, max. kolem 15 let) z čeledi kaprovitých, která se však vyznačuje až neuvěřitelnou odolností a schopností přežít v nepříznivých podmínkách. Díky vysoce efektivnímu hospodaření s energií snáší i vody s minimálním obsahem kyslíku, např. malé, mělké, v létě silně prohřívané, nebo v zimě promrzající tůně (anoxické prostředí). Kolegovi takto kdysi na zahradě v akváriu jeden zapomenutý exemplář zamrznul do ledu, po jehož roztátí bez problému dále žil. Ve vodních plochách, kde se prakticky neustále potýká s nedostatkem kyslíku, pak vytváří nízkotělou zakrslou formu - Carassius carassius morpha humilis. V podobných nepříznivých podmínkách získává potřebný kyslík odbouráváním tukových zásob. Nejnovější poznatky hovoří dokonce o tom, že v zimním období, kdy své tělesné aktivity omezí na minimum, je schopen přežít několik měsíců i zcela bez kyslíku.
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Nic z toho mu však nebylo platné ve chvíli, kdy do jeho života výrazně negativně zasáhl jeho příbuzný - karas stříbřitý (Carassius gibelio) [foto č. 2]. Dlužno dodat, že se tak stalo za vydatného přispění člověka…
Problematika původu ryb označovaných obecně jako karas stříbřitý je dosti problematická a nepřehledná. Rozbory DNA ukazují, že se v Evropě vyskytují různé mitochondriální linie (druhy, biotypy a jejich hybridy), jejichž původ je v některých případech značně nejasný - Carassius auratus, C. gibelio, C. langsdorfii či C. cuvieri. Nejzásadnější je však triploidní biotyp karasa stříbřitého, který je nejspíše hybridního původu, nicméně dosud nejsou známy jeho rodičovské druhy a přesné místo jeho vzniku. Spekuluje se však, že je jím oblast Dálného východu v povodí řeky Amur. Čímž se dostáváme k negativní roli člověka v celé záležitosti. Z dané oblasti totiž pocházejí také v současnosti oblíbené druhy v Evropě chovaných ryb - amur bílý, tolstolobik bílý a tolstolobec pestrý - a období jejich dovozu se nápadně kryje s počátkem nárůstu populací karasů z tohoto komplexu v evropské akvakultuře. Společně s násadou těchto hospodářsky významných druhů se pak dále šířil do obhospodařovaných nádrží a vodních toků, nemalou měrou se na rozšíření podíleli i jednotlivci, kteří bez dalších znalostí a vyvození důsledků přenášeli tyto karasy mezi jednotlivými vodami. Pověstným hřebíkem do rakve pak byly velké povodně posledních dvou desetiletí, které spojily vodní toky s i do té doby problémem nezasaženými vodními plochami a umožnily tak karasu stříbřitému další průnik a rozšíření na našem území.
A čím že je tento triploidní biotyp tak nebezpečný? Je vybaven úžasnou a zároveň děsivou schopností - tzv. gynogenezí.
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Zjednodušeně řečeno - invazivní populace především na okrajích výskytu a na nových lokalitách jsou tvořeny prakticky pouze samicemi, samci se v nich téměř nevyskytují; samice k rozmnožování nepotřebují samce téhož druhu, neboť jsou schopny vytřít se s jakoukoliv kaprovitou rybou; samčí genom přitom slouží pouze k aktivaci vajíčka, nepodílí se na vzniku genomu potomka (nebo pouze subgenomickým množstvím DNA); dochází tak k tvorbě tzv. klonálních populací - vzniklí potomci jsou klony matky - s nulovým, nebo jen ojedinělým zastoupením samců.
Kolega nechtěně provedl pokus ověřující gynogenezi v praxi - do bazénu o rozměrech cca 100×70 metrů kdysi nasadil 47 kusů karasů obecných a pouhé 3 (slovy tři) kusy karasa stříbřitého. V následujících letech byl karas obecný při pokusných odlovech zaznamenán jen v prvních letech po nasazení, a to pouze v jednotkách kusů, kdy se vždy jednalo o starší exemplář ze skupiny nasazených, v žádném případě nebylo zaznamenáno potomstvo. Zato byl hned od počátku pozorován lavinovitý nárůst populace karasa stříbřitého, který se stal záhy dominantním druhem a v dnešní době se už na lokalitě vyskytuje pouze on [foto č. 3].
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Rozšíření karasa stříbřitého mělo na původní populace karasa obecného doslova devastační vliv. Pro ilustraci stavu uvedu krátký souhrn z Červeného seznamu mihulí a ryb České republiky:
v polovině minulého století obecně známý a rozšířený druh se sice postupně snižujícím se stavem, nicméně ještě v roce 1994 hodnocen jako neohrožený; v Červeném seznamu verze 2005 již byl řazen do kategorie ohrožených druhů (EN); v současnosti je brán v oblastech s původně běžným výskytem v povodí Odry, Moravy a Dyje jako téměř vymizelý, v povodí Labe a Vltavy jako vyskytující se velmi omezeně v málo početných populacích s tendencí výrazného poklesu; v Červeném seznamu verze 2010 je již hodnocen jako druh kriticky ohrožený (CR).
Tento vývoj se zřejmě odrazí i v legislativě, neboť v připravované novele vyhlášky k provedení zákona o ochraně přírody a krajiny by karas obecný měl být navržen na zařazení mezi zákonem chráněné druhy.
V souvislosti s výše uvedeným pak zcela neskutečně zní informace o zarybňovací akci uvedená ve Zprávě o činnosti Prvního sportovního klubu rybářského v Teplicích-Šanově v roce 1949:
"Z výlovu Proboštovského rybníka v Proboštově bylo sloveno 900 kg karasa (pozn.: jednalo se o karasa obecného) a vysazeno jako potrava pro dravé ryby v celém revíru."
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Před časem se tak dala dohromady skupinka nadšenců z různých koutů ČR, která má - byť možná trochu bláhově - snahu s tímto stavem něco udělat. Z důvodu vytipovávání vhodných lokalit, kde by mohl ještě karas obecný přežívat, bylo přistoupeno k průzkumu map a nadějné tipy byly následně ověřovány v terénu. A tak jsme s kolegou před několika lety na jedné z prozkoumávaných a skoro zarostlých lokalit objevili populaci zakrslých karasů, z níž se nám podařilo odlovit 5 exemplářů [foto č. 4]. Vzhledem k omezenému vzorku bylo provedeno jen zběžné vnější „ohledání“, na základě kterého bylo vyhodnoceno, že se pravděpodobně jedná o karasa obecného, a poté byli karasi umístěni do rostlinami vydatně osázeného bazénu u kolegy na zahradě. Do dalšího roku přežili 4 exempláře, které se staly základem pro už tři odchované generace [foto č. 5].
V loňském roce jsme se kromě jiných vrátili i na tuto lokalitu, kde se nám tentokrát po drobné úpravě lovného místa podařilo odlovit celých 16 exemplářů. A protože byl vzorek tentokrát početnější, byl jeden exemplář podroben důkladnějšímu zkoumání [foto č. 6]. Jenže přesné určení do druhu není až tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát…
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Pokud jde o rozlišení typického karasa obecného od karasa stříbřitého, tam ještě takový problém není a za pomoci vnějších (např. celkový vzhled, barva a tvar těla), plastických (znaky, které lze změřit - např. délka těla, výška těla, délka hlavy, délky ploutví, průměr oka) a vnějších meristických znaků (znaky, které lze spočítat - počet šupin a počet paprsků v ploutvích) se lze snadno dobrat výsledku. Jen je potřeba vést v patrnosti, že třeba celkový vzhled a barva těla jsou znaky do velké míry podmíněné prostředím a že třeba u vnějších meristických znaků dochází k průniku hodnot obou druhů (např. počet šupin v postranní čáře - karas obecný: 30-37 (obvykle 32-34), karas stříbřitý: 28-32). V případě nejasností lze pro určení využít vnitřní meristické (počet tyčinek na prvním žaberním oblouku) a další znaky (typ, tvar a počet požerákových zubů, zbarvení břišní výstelky). Nevýhodou těchto znaků je, že po jejich zjištění je zkoumaný objekt pro další chov již jaksi nepoužitelný.
Aby to ale navíc nebylo tak jednoduché, vstupuje do hry i další faktor - hybridizace v důsledku genetické kontaminace populace karasy především z komplexu Carassius auratus (kam patří třeba ony v hobbymarketech hojně prodávané barevné rybky), ale třeba i samčím genomem ze stabilizovaných populací komplexu Carassius gibelio, kdy se nějaký dobrák zbaví přebytečných ryb tím, že je bez rozmyslu nahází do první vody, na kterou natrefí. A to aniž by měl ponětí, zda v dané vodě nežije něco, čemu tím způsobí nedozírné a v tomto případě i nevratné škody.
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
S vědomím těchto možných komplikací při determinaci bylo tedy přistoupeno k zevrubné prohlídce výše zmíněného exempláře [foto č. 6]. V první řadě byla pozornost zaměřena na zhodnocení některých vnějších a vnějších meristických znaků - celkové zbarvení, tvar a zbarvení ploutví, počet šupin v postranní čáře, počet řad šupin nad a pod postranní čárou. O počtu šupin v postranní čáře již byla řeč, co se týká počtu řad šupin nad a pod postranní čárou, tak i zde se údaje pro oba druhy prakticky překrývají - karas obecný 5-8/5-7, karas stříbřitý 6-8/5-7. Ploutve má karas obecný nažloutlé, žlutohnědé až červenohnědé, zakulacené, hřbetní ploutev je vyklenutá až výrazně vyklenutá (tzv. konvexní), ocasní ploutev je málo vykrojená až téměř rovná; karas stříbřitý má ploutve našedlé, tmavě šedé až šedočerné, hřbetní ploutev je méně vyklenutá, rovná až mírně proláklá (tzv. konkávní), ocasní ploutev je výrazněji vykrojená (má tvar půlměsíce). Zkoumaný vzorek v tomto ohledu odpovídal parametrům karasa obecného [foto č. 7].
Dále bylo přistoupeno ke zkoumání počtu paprsků v jednotlivých ploutvích (tzv. ploutevních vzorců). Ploutevní vzorce vyjadřují počet tvrdých (nevětvených) a měkkých (větvených) paprsků v ploutvích, tvrdé paprsky se zapisují římskými číslicemi, měkké paprsky pak číslicemi arabskými. I zde se údaje obou druhů do značné míry překrývají, nicméně zkoumaný vzorek se vešel do intervalů platných pro karasa obecného - např. ploutevní vzorec řitní ploutve u karasa obecného je [II-III, 5-8], u karasa stříbřitého [III, 6-7], vzorec objektu byl [III, 7] [foto č. 8].
Posledním krokem bylo prověření vnitřních znaků - počtu žaberních tyčinek a zbarvení břišní výstelky. Počet žaberních tyčinek se zjišťuje z prvního žaberního oblouku - u karasa obecného je uváděn počet v rozmezí 22-33, u karasa stříbřitého pak 39-50. Zjištěný počet odpovídal opět parametrům karasa obecného [foto č. 9].
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Co se týká zbarvení břišní výstelky (tzv. peritoneum), obecně se u karasa obecného uvádí, že by měla být světlá, čirá či mléčně bílá, u karasa stříbřitého pak černá, někdy s perleťovým leskem. Nicméně v některých zdrojích lze najít informaci, která určitou míru tmavé pigmentace připouští i u karasa obecného. Zkoumaný objekt vykazoval lehkou míru tmavé pigmentace [foto č. 10]. Co tedy s tím? Z výsledků bylo jasné, že nejde o karasa stříbřitého, ovšem vzhledem k pigmentaci peritonea nešlo vyloučit možnou hybridizaci. Ve světle získaných poznatků se tedy determinace čistého karasa obecného pomocí pouhých morfologických znaků jeví jako nedostatečná a prakticky nemožná. A tak jsme začali hledat způsob, jak naše karasy nechat otestovat. Další z kolegů zkontaktoval odborníka na problematiku karasů, doc. Ing. Kalouse, Ph.D. z České zemědělské univerzity, a ten nám po objasnění situace vyšel vstříc a nabídl pomoc při realizaci otestování molekulárních znaků za použití mitochondriálního a jaderného genu, a to nejenom u našeho vzorku, ale i u vzorků z dalších tří kolegy vytipovaných lokalit. Výsledek nás potěšil, neboť molekulární analýza prokázala u vzorků ze všech čtyř lokalit příslušnost ke druhu karas obecný.
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
A jaká že čeká karasa obecného budoucnost? Zatím se zdá, že nepříliš růžová. Vhodné lokality zanikají, ve stávající akvakultuře, vodních tocích a zaplavovaných uzavřených vodních plochách nemá z důvodu přítomnosti karasa stříbřitého místo. Budoucnost tak lze spatřovat nejspíše v nově budovaných malých uzavřených plochách. Zde však již pouhé nadšení dobrovolníků nestačí a pro komplexní řešení problematiky - i s ohledem na finanční náročnost - by bylo potřeba vytvořit záchranný program. Ovšem postoj oficiálních autorit k danému problému je zatím, řečeno dosti eufemisticky, hodně vlažný. V Červeném seznamu verze 2010 si jeho autoři posteskli, že „již v roce 2000 jsme nastínili možnosti aplikace „záchranného programu“ pro ryby. Zůstává faktem, že kromě diskutabilního pokusu o obnovení výskytu lososa obecného v povodí dolního toku Labe u ryb nebyl aplikován žádný projekt, který by bylo možno označit jako „záchranný program“. S ohledem na současnou situaci s výhledem na vysokou pravděpodobnost úspěšnosti se jako vhodní kandidáti pro aplikaci záchranného programu jeví karas obecný, mihule ukrajinská a sekavčík horský. U karasa obecného je možný bezproblémový odchov založený na přirozené reprodukci ve vhodných malých biotopech.“ Že se od té doby v přístupu nic nezměnilo, naznačuje zkušenost jednoho z kolegů, se kterou se svěřil před několika dny: „Vzhledem k chystanému zařazení KO mezi ohrožené druhy jsem obeslal všechny pracovníky AOPK, kteří mají na starost ohrožené druhy, biodiverzitu apod., s informací o činnosti spolku (pozn.: kolega je předsedou spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního z.s.) a s informací o 4 geneticky prověřených populacích s nabídkou upřesnění umístění lokalit. I když se jednalo o několik desítek pracovníků AOPK, tak se neozval ani jeden. Tolik ochrana přírody v praxi…“.
Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
Naše aktivity v dané věci ale přes dílčí úspěchy neustávají a snažíme se vytipovávat nové lokality, kde by se mohl karas obecný nacházet. V tomto ohledu bychom uvítali samozřejmě i tipy od dalších osob z různých oblastí ČR, a to jak na místa, kde by se měl karas obecný nacházet, tak i na místa, kde by mohl být nově vysazen. Neboť to je záležitost, která nás trápí ještě více. Zrovna tento týden jsem dostal informaci od jednoho z kolegů, že jedna z lokalit, odkud pochází geneticky potvrzení karasi obecní a která leží v Plzeňském kraji, by údajně měla být napřesrok bagrována, tudíž populaci reálně hrozí zánik. Vhodných lokalit ve volné přírodě, které by nebyly obhospodařovány a neležely v zátopovém území, moc není. Navíc je třeba brát v potaz i jejich osídlení jinými živočichy, zvláště pak obojživelníky.
Pokud by se našel někdo, kdo by o něčem vhodném věděl, nebo by měl povědomost o možné populaci karasa obecného, dejte mi prosím prostřednictvím zprávy vědět a já předám informaci dále kolegům.
Děkuji za pozornost a ještě jednou se omlouvám za „menší“ přetah.
Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 06:35, TondazKralup(m), (O přírodě)
Jako rybář o tom něco malinko vím,ale nejsem odborník.Tento problém trvá už nejméně 20 let.Chytit K.O. na udici,na to by neměl určitě ani Jakub Vágner.
.Ale vážně,zkusím něco zjistit,snacha studovala hydrobiologii na UK.Zabývá se podobným problémem okolo raka říčního verzus raka amerického.Pošlu alespoň kontakt mailem,určitě zná někoho fundovaného,kdo se zabývá přímo ichtyologií.
Podle mého odhadu by jedna z možných lokalit výskytu čisté populace K.O. by mohla být např. zde a v okolí: https://mapy.cz/zakladni?x=13.5170229&y=50.0803516&z=15&source=base&id=1835413
Re: Re: Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 09:57, chorcheee(m), (O přírodě)
Díky b.gun! Také jsem se poučil. O zvířatech a rybách obzvláště nevím skoro nic. Zejména smutné je číst, jak na to kašlou Tebou oslovení pracovníci AOPK. Asi jsou zakomplexovaní, že mají nízké platy (ale kdo podle svého hodnocení nemá, žeááno? ), tak se jim nechce vyvíjet "zbytečné aktivity"...
Mohu přidat jeden střípek. K poznání anaerobního metabolismu karasů a dalších ryb významně přispěl prof. Pavel Blažka - spoluzakladatel Biologické fakulty JU v Českých Budějovicích a její bývalý děkan. Jeho výzkum karasů se však datuje do dřívějších dob, kdy pracoval na UK. Z jeho pokusů v letech 50-55 vzešlo několik článků, které jsou dodnes hojně citovány. Přestože poznání mechanismů dnes již pokročilo, na jeho počest uvádím tento:
The Anaerobic Metabolism of Fish
P. Blažka
Physiological Zoology
Vol. 31, No. 2 (Apr., 1958), pp. 117-128
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 11:16, Patrik(m), (O přírodě)
Zajímavé, zrovna jsme se o nich učili ve škole Já sice nejsem rybář, ale vím, že kromě hrouzků a pstruhů potočních v mém okolí nic jiného není.
Ale abych pravdu řekl, ryby se mě zdají skoro všechny podobné, přihodím k tématu jednu 3 roky starou fotku karase stříbrného z našeho rybníčku...teda, pokud to není něco jiného
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 13:05, TondazKralup(m), (O přírodě)
tak tohle karas není,vypadá to na plotici,jen ty ploutvičky mne matou.Měla by tam prosvítat trochu červená barva.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 16:24, TondazKralup(m), (O přírodě)
Ano,ale perlín má už v mládí jasně čevené ploutvičky,vyšší tělo a hlavně od plotice se pozná podle ostré /kýlové/ časti těla.Plotice ho má zaoblené perlín ostré/ostrobřichý/
Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 10:48, Honzík(m), (O přírodě)
Posledního karase o. jsem chytil před 10lety na Opřetickém rybníku(Bystřice u Benešova). Měřil 47cm(obr), byl nádhernej zlatej a samozřejmě jsme ho tenkrát sežrali. Břišní výstelku měl dost tmavou. Potom tam vysadili s kaprama i stříbrňáky a střevličku východní. Taky jsme přestali na pár let rybařit a teď vím jenom že to tam vybagrovali. Jezdim teďka na Labe, a tam kde jsme předloni chytali stříbrný karase, tak loni nezabral ani jeden. Jestli chutnaj sumcům, tak je to jasný, ty se teď přemnožujou skoro všude(metoda chyť a pusť je u sumců dost nerozumná,hlavně v našich vodách). Hned jak na nějaký karase narazim, dám vědět...
Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 11:53, Herčus, (O přírodě)
Vím o jednom zatopeném malém lomu ve středních Čechách, kde zakrslejší populace čítající minimálně několik stovek karase obecného žije (co jsem jich pár na prut chytil a pustil, tak 10-16cm). Předpokládám, že je to jediný rybí druh, který se zde vyskytuje a i já doufám, že se nenajde chytrák, který by sem pustil stříbrňáka, nebo dravce. Pak vím ještě o několika dalších malých zatopených lomech na Příbramsku, kde jsem taktéž viděl drobné rybky u hladiny, akorát jsem ještě neměl příležitost se sem dostat s prutem (páč sem jezdim na houby), abych zjistil, co jsou rybky zač, ale s největší pravděpodobností to budou obecňáci taky.
Re: Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 13:53, léto, (O přírodě)
Starý koryto Svratky od Pouzdřan k soutoku je dost izolovaný. Převládá tam víceméně jenom karas a dobře 30 let se tam nic nevylilo, ani nemohlo. Místní rybáři bez povolenek mají tendence víc odebírat než přidávat. Jsou tam kusy i ke 40cm, ale skutečnost může být někde jinde.
Re: Re: Re: Re: Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 18:53, osada(m), (O přírodě)
Kámo, já ty slepý ramena mám celkem odchytaný...před pár roky byla hladina některých ramen táměř na nule. Kámoš Radek Chalupa z Pouzdřan, chytl sumce 145 cm(taky jsem ho vodil, ale pozbyl)...byl vyhládlej,měl jen pár kilo....rameno má několik stovek metrů(jeden sumík, do deseti kaprů, max 40 cm, několik plotic do patnácti cm, možná ještě několik neurčených rybek...nevidím to tam dobře..Jako kluk jsem na karásky chodil do parku v Lednici. Pokud bych dnes chtěl lovit karásky, šel bych na Herdy. Když se stavěla dálnice od Brna, tak se těžbou štěrku vytvořily vodní plochy v lokalitě Bulhary, Herdy se to jmenuje.Pokusím se dozvědět víc...
