Re: Ichtyologická vložka, 26.03.2016 02:21, b.gun(m), (O přírodě)
S vědomím těchto možných komplikací při determinaci bylo tedy přistoupeno k zevrubné prohlídce výše zmíněného exempláře [foto č. 6]. V první řadě byla pozornost zaměřena na zhodnocení některých vnějších a vnějších meristických znaků - celkové zbarvení, tvar a zbarvení ploutví, počet šupin v postranní čáře, počet řad šupin nad a pod postranní čárou. O počtu šupin v postranní čáře již byla řeč, co se týká počtu řad šupin nad a pod postranní čárou, tak i zde se údaje pro oba druhy prakticky překrývají - karas obecný 5-8/5-7, karas stříbřitý 6-8/5-7. Ploutve má karas obecný nažloutlé, žlutohnědé až červenohnědé, zakulacené, hřbetní ploutev je vyklenutá až výrazně vyklenutá (tzv. konvexní), ocasní ploutev je málo vykrojená až téměř rovná; karas stříbřitý má ploutve našedlé, tmavě šedé až šedočerné, hřbetní ploutev je méně vyklenutá, rovná až mírně proláklá (tzv. konkávní), ocasní ploutev je výrazněji vykrojená (má tvar půlměsíce). Zkoumaný vzorek v tomto ohledu odpovídal parametrům karasa obecného [foto č. 7].
Dále bylo přistoupeno ke zkoumání počtu paprsků v jednotlivých ploutvích (tzv. ploutevních vzorců). Ploutevní vzorce vyjadřují počet tvrdých (nevětvených) a měkkých (větvených) paprsků v ploutvích, tvrdé paprsky se zapisují římskými číslicemi, měkké paprsky pak číslicemi arabskými. I zde se údaje obou druhů do značné míry překrývají, nicméně zkoumaný vzorek se vešel do intervalů platných pro karasa obecného - např. ploutevní vzorec řitní ploutve u karasa obecného je [II-III, 5-8], u karasa stříbřitého [III, 6-7], vzorec objektu byl [III, 7] [foto č. 8].
Posledním krokem bylo prověření vnitřních znaků - počtu žaberních tyčinek a zbarvení břišní výstelky. Počet žaberních tyčinek se zjišťuje z prvního žaberního oblouku - u karasa obecného je uváděn počet v rozmezí 22-33, u karasa stříbřitého pak 39-50. Zjištěný počet odpovídal opět parametrům karasa obecného [foto č. 9].