Plodnice

- subg. Cortinarius - Charakteristickým znakem podrodu je modrá až modrofialová barva plodnic. Ta je znatelná u všech druhů podrodu. Třeně jsou navíc od báze hlízovité a plodnice celkově masité.
- subg. Dermocybe - Jedná se většinou o druhy menšího vzrůstu, jejich plodnice jsou pestrých barev od odstínů červených, přes hnědé či skořicově hnědé až žlutohnědé. Mají klobouky pokryté velem, nelepkavé suché nehygrofánní plodnice. U mladých plodnic jsou lupeny světlých barev přes světle červenou, oranžovou, žlutozelenou do olivové. Tento podrod se podle starší taxonomie vyčleňoval do samostatného rodu kožnatka, Dermocybe.
- subg. Leprocybe - dosti podobné podrodu Dermocybe. Mají nelepkavý klobouk, načervenalé, nazelenalé nebo nažloutlé velum a celé plodnice jsou zbarveny okrově, červenohnědě až olivově nebo se na řezu zbarvují do červena. U plodnic s načervenalým velem bývá i zbytek plodnic zbarven do červena. Není to však pravidlem, jelikož některé druhy mohou mít načervenalé velum na světlém podkladě - např. pavučinec červenošupinný. Plodnice bývají daleko masitějšího vzrůstu než u předchozího podrodu.
- subg. Myxacium - Pavučince tohoto podrodu mají většinou klobouk i třeň slizké, od 5 cm široké klobouky, vzrůstově patří k větším druhům, třeně u většiny druhů nemají hlízovitě ztlustlou bázi a jsou dužnaté. Typickými zástupci tohoto podrodu jsou např. v horských smrčinách na podzim se vyskytující pavučinec plavooranžový, dosti běžný (avšak hlavně v oblastech s velkým výskytem osik) pavučinec osikový nebo méně známý pavučinec natřený.

Klobouk

Pokr.
- Mezi pavučince patří dnes již i sluka svraskalá, která byla kdysi zařazována do samostatného rodu. Sluka je dnes taxonomicky řazena do samostatného podrodu Rozites , kde je jediným druhem podrodu. Ve starší literatuře může být nazýván také Rozites caperatus.
- subg. Phlegmacium - Jejich klobouk je alespoň v mládí lepkavý až slizký, nehygrofánní, od 5 cm široký. Mají masité plodnice a u báze typicky hlízovitě rozšířený třeň. Třeň je navíc u většiny druhy dosti masitý a krátký. Existují však i vyjímky (druh cortinarius /phlegmacium/acidophilus). Jejich k bázi hlízovitě ztlustlý a krátký masitý třeň je s celkovou masitou plodnicí velice charakteristickým znakem. Podrod čítá velký počet druhů, které od sebe bezpečně odlišíme ve velké většině případů jen mikroskopicky.

Důležité určovací znaky

(pokr. )
- subg. Sericeocybe - lze velice těžko odlišit od podrodu Leprocybe. Oba jsou si výrazně podobné. Některé druhy (pavučinec kozlí) by se daly dokonce přiřadit i k podrodu Phlegmacium. Od podobného podrodu Myxacium jej odlišíme menší mohutností a velikostí plodnic a nelepkavým a nehygrofánním kloboukem. Mají navíc bílé, šedohnědé nebo namodralé velum. Sám mám ještě stále problémy odlišit pavučince patřící do podrodu Sericeocybe a Leprocybe. Oba podrody jsou si velmi podobné a zatím jsem nikde nenašel lepší specifikaci či lepší odlišovací znaky.
- subg. Telamonia - Povětšinou drobné pavučince s neslizkým hygrofánním kloboukem (hygrofánnost je tady důležitým rozlišovacím znakem od podrodu Sericeocybe) jejíž povrch klobouku je v mnoha případů navíc pokryt plstí. Mají většinou bílou pavučinku. Typickým příkladem tohoto podrodu je třeba pavučinec plstnatý nebo pavučinec plevnatý nebo pavučinec pelargoniový. Třeň je u většiny druhů tenký, ale existují i takové druhy, co mají třeň mohutnější s hlízovitou bází (pavučinec bulliardův).

DŮLEŽITÉ DETERMINAČNÍ ZNAKY
Při určování pavučinců si musíme všímat především těchto znaků:
Makroskopický vzhled, zabarvení, rozměry, barva pavučinatého vela, oxidace dužniny na řezu, vůně, makrochemických reakcí za použití některých anorganických činidel (amoniak, 13% roztok KOH aj. ), porovnání mikroskopických struktur (basidie, basidiospory atd. ).

Mikroskopické znaky

Většinou bez nápadných cystid. Výtrusy kulovité, elipsoidní, mandlovité, vřetenovité nebo citronovité, jemně až hrubě bradavičnaté, rezavohnědé, bez klíčního póru, většinou dextrinoidní. Přezky na hyfách většinou přítomny. Výtrusný prach rezavohnědý.

Biotop

Pavučince preferují především střední a vyšší polohy, teplejší oblasti (hráze rybníků apod. ), a nejvíce bazické, kyselé až vápencové podloží. Nalezneme je v porostech rašeliníku, na travnatých okrajích lesů, v parcích, zahradách, listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. Jedná se o mykorhizní druhy hub.

Kdy roste

Většina druhů pavučinců vyrůstá koncem léta až pozdně do podzimu. Najdou se však i výjimky, např. pavučinec jarní (C. vernus) vyrůstá od dubna do května. Je tedy dobře identifikovatelný na základě brzkého období fruktifikace.

Možnost záměny

Kvůli vysoké variabilitě je záměna možná za několik dalších lupenatých druhů hub řádu Agaricales. Taxony podrodu Telamonia se dosti podobají některým vláknicím(Inocybe), menším druhům závojenek (Entoloma) aj. rodům. Větší druhy patřící např. do podrodu Phlegmacium lze kromě přítomnosti pavučinatého vela rozpoznat díky obvykle hlízovitě rozšířené báze třeně a velkých, masitých plodnic, jejichž dužnina na řezu oxiduje.
Na internetu je on-line k dispozici několik determinačních klíčů k určování pavučinců: anglický klíč k určování rodu Cortinarius , anglický klíč k určování podrodu Dermocybe .

Další zajímavosti a postřehy

Rod pavučinec (Cortinarius) je největší rod hub v Evropě. V celé Evropě je kolem 1000 - 1500 druhů (záleží na pojetí autorů), na celém světě je kolem 5000 druhů a neustále jsou popisovány nové. v České republice je kolem 700 druhů. Okolo taxonomie jsou neustále nějaké dohady. Nejčastější členění rodu je na podrody Cortinarius (sekce Violacei, např. C. violaceus), Dermocybe (sekce Sanguinei, Cinnamomei), Leprocybe (sekce Bolares, Callistei, Cottonei, Orellani, Phollidei), Myxacium (sekce Amarescentes, Colliniti, Delibuti), Phlegmacium (Caerulescentes, Calochroi, Cumatiles, Cyanopodes, Dibaphi, Elegantiores, Fulgentes, Glaucopodes, Infracti, Multiformes, Napi, Pansae, Percomes, Prasini, purpurascentes, Rapacei, Sebacei, Splendentes Triumphantes, Varii, Variicolores, Xanthocianei), Rozites, Sericeocybe (sekce Anomali, Cyanei, Hircini, Opimi, Pallidi), Telamonia a na několik sekcí (viz popis výše). Velký počet druhů zapříčiňuje, že v žádném atlasu hub nelze vyobrazit všechny, většinou se uvádí jako příklad okolo 20 druhů, což není ani 1/7 všech u nás se vyskytujících taxonů. Determinace těchto hub je proto velice obtížná.

Vědecká/lidová synonyma

Agaricus sect. Cortinaria Pers. , (1801)
Agaricus trib. Dermocybe Fr. , (1821)
Agaricus trib. Inoloma Fr. , (1821)
Agaricus trib. Myxacium Fr. , (1821)
Agaricus trib. Phlegmacium Fr. , (1821)
Agaricus trib. Telamonia Fr. , (1821)
Bulbopodium Earle, (1909)
Cereicium Locq. , (1979) [1977]
Cortinarius a Hydrocybe Fr. ex Rabenh. , (1844)
Cortinarius sect. Hydrocybe (Fr. ex Rabenh. ) P. Karst. , (1876)
Cortinarius ser. Hydrocybe Bidaud, (2001)
Cortinarius subgen. Dermocybe (Fr. ) Trog, (1844)
Cortinarius subgen. Hydrocybe Trog, (1844)
Cortinarius subgen. Inoloma (Fr. ) Trog, (1844)
Cortinarius subgen. Myxacium (Fr. ) Trog, (1844)
Cortinarius subgen. Phlegmacium (Fr. ) Trog, (1844)
Cortinarius subgen. Telamonia (Fr. ) Trog, (1844)
Cortinarius subsect. Hydrocybe Bidaud, (1994)
Cortinarius trib. Hydrocybe Fr. , (1838) [1836-1838]
Cyanicium Locq. , Fl. Mycol. , 3. Cortinariales-A. : 146 (1979) [1977]
Cystocybe Velen. , České Houby 3: 495 (1921)
Dermocybe (Fr. ) Wünsche, (1877)
Gomphos Kuntze, (1891)
Hydrocybe (Fr. ex Rabenh. ) Wünsche, (1877)
Hydrocybium Earle, (1909)
Hydrotelamonia Rob. Henry,
Hygramaricium Locq. , Fl. Mycol. , 3. Cortinariales-A. : 146 (1979) [1977]
Hygromyxacium Locq. , Fl. Mycol. , 3. Cortinariales-A. : 146 (1979) [1977]
Inoloma (Fr. ) Wünsche, Die Pilze: 87, 126 (1877)
Leucopus P. Kumm. , Führ. Pilzk. (Zerbst): 85 (1871)
Locellina Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 428 (1876) [1878]
Meliderma Velen. , České Houby 2: 399 (1920)
Myxacium (Fr. ) P. Kumm. , Führ. Pilzk. (Zerbst): 91 (1871)
Myxopholis Locq. , Fl. Mycol. , 3. Cortinariales-A. : 146 (1979) [1977]
Phlegmacium (Fr. ) Wünsche, Die Pilze: 87, 128 (1877)
Raphanozon P. Kumm. , Führ. Pilzk. (Zerbst): 22 (1871)
Sericeocybe Rob. Henry, Bull. trimest. Soc. mycol. Fr. 109(1): 19 (1993)
Sphaerotrachys Fayod, Annls Sci. Nat. , Bot. , sér. 7 9: 374 (1889)
Squamaphlegma Locq. , Fl. Mycol. , 3. Cortinariales-A. : 146 (1979) [1977]
Telamonia (Fr. ) Wünsche, Die Pilze: 87, 122 (1877)
Wei

Význam

Jen malá část druhů se dá s jistotou sbírat jako jedlé, např. pavučinec náramkovitý a pavučinec osikový. U většiny druhů jejich jedlost není známá, nedoporučuje se kvůli možné záměně nebo jsou nejedlé či jedovaté. Vysoce nebezpečné jsou druhy, které ve svých plodnicích obsahují pyridinový alkaloid Orellanin. Nejznámějším taxonem, který způsobuje ročně desítky otrav, je pavučinec plyšový (C. orellanus). Orellanin je po chemické stránce 3, 3, 4, 4-tetrahydroxy-22-bipyridin-N, N-dioxid. Po pozření 30 g houby se první příznaky otravy tímto nefrotoxinem projeví po 2 dnech až 3 týdnech, výsledkem otravy je disfunkce jater a ledvin.

Literatura a zdroje

Autor textu: Patrik Mlčoch

Přehled hub střední Evropy, Holec, Bielich, Beran
myko.cz
Vlastní poznatky