Plodnice

Patří ke středně velkým ryzcům.
Taxonomické zařazení: v rodě Lactarius patří do podrodu Piperites, skupiny Glutinosi a podskupiny Trivialini.

Klobouk

40-160 mm v průměru, vyklenutý, později plochý až nálevkovitý, hladký, za vlhka slizký. Barva v různých odstínech šedi, často šedofialová od středu vybledající do masově hnědé, různě se opakující v pásech a kruzích, někdy skvrnitý až ďubkovaný jindy jednobarevný. Po poranění či otlačení hnědne.

Hymenofor

Lupeny přirostlé až krátce sbíhavé, bílé, ve stáří okrové až medově žluté. Na otlačených místech okrově olivové.

Třeň

40-120 x 10-35 mm, mírně kyjovitý, vřetenovitý, jemně žilnatý, neznatelně ďubkovaný, lepkavý, lesklý. Barva šedavá až krémová. Při poranění či otlačení hnědne.

Dužnina

Spíše pevná, silná v klobouku, s občasnou dutinou ve třeni, bělavá, v klobouku nafialovělá. Voní jemně ovocně, chutná také jemně nebo jen mírně pálivě.

Důležité určovací znaky

Mléko - bílé, pomalu se měnící přes žlutavou až do olivově šedé při zasychání. Chutná nejprve mírně, po chvíli však silně palčivě.
Žlutoranžově reaguje s KOH.

Biotop

Spíše ve vyšších polohách, vlhké smrčiny, také pod břízami.

Kdy roste

Od července do listopadu.

Možnost záměny

Mohl by se zaměnit za ryzec bledoslizký (Lactarius albocarneus), který má však žlotnoucí dužninu, klobouk bez skvrn a pásů a roste pod jedlemi.

Další zajímavosti a postřehy

V našich atlasech se udává jako vzácný, ale opakovaně je hlášen např. z Vysočiny, v sezóně 2011 jsem kousek za benzínovou pumpou na D1 nalezl skupinu asi padesáti plodnic.
Zvláštní je také skvrnitost klobouku - nejde o klasické ďubkování, jaké známe u jiných druhů ryzců, ale skvrny jsou v tomto případě neohraničené, rozmazané a připomínají jakoby tahy plochým štětcem. Díky časté slizkosti, která ještě umocňuje zvláštní barevnost, ho považuji za jednoho z našich nejkrásněji zbarvených ryzců.

Vědecká/lidová synonyma

Lactarius deflexus Lindbad
Lactarius curtus Britz.
Lactarius homaemus Britz.

Význam

Nejedlá houba(jedlá pouze po zvláštní úpravě), bez kulinářského významu. Ke sběru se nedoporučuje.

Literatura a zdroje

Fabio Foiera, Enzo Lazzarini, Martin Snabl, Oscar Tani (1998) - Fungi Lattari
Maria Teresa Basso (1999) - Lactarius Pers. (Fungi Europaei)
Jacob Heilman-Clausen, Annemieke Verbeken & Jan Vesterholt (2000) - The genus Lactarius (Fungi of Northen Europe - vol. 2)
Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier (2000) - Houby
Vladimír Antonín (2006) - Encyklopedie hub a lišejníků
Roberto Galli (2006) - I Lattari