Plodnice

Drobné, ale i více než 80 mm velké lupenaté kloboukaté, bokem k substrátu přirůstající houby odumřelého dřeva listnatého, řídčeji i jehličnatého (C. kubickae, C. stenocystis). Spektrum substrátů však je ve skutečnosti mnohem širší a ekologie druhů je důležitým spoluurčovacím znakem. Asi polovina z našich přibližně 17 druhů vypadá přibližně následovně a jsou makroskopicky nerozlišitelné.

Další zajímavosti a postřehy

Pro naše krepidofily přinášíme dobrou zprávu. Letos (2015) obhájil Jakub Salaš na Masarykově univerzitě diplomovou práci:

"ROZŠÍŘENÍ, EKOLOGIE A
SYSTEMATIKA DRUHŮ RODU
CREPIDOTUS V ČESKÉ
REPUBLICE",

Která může být stažena na adrese:

https://is. muni.cz/th/356977/prif_m/diplomka_final_ruxajxzs. pdf

Citujme jeden odstavec obecné ekologie druhů rodu Crepidotus:

"Ekologie rodu
Evropské druhy trepkovitek jsou převážně lignikolní saprotrofové (způsobují
bílou hnilobu – MARTÍNEZ & al 2005), jejichž plodnice rostou ve skupinách
(nejčastěji na listnáčích) a objevují se od nížin do hor. Jsou mezi nimi druhy, které
preferují silnější větve, kmeny a pařezy (C. mollis, C. applanatus) a druhy, které
najdeme spíše na drobných větvičkách či sloupané kůře (C. cesatii, C. variabilis).
Některé druhy vyrůstají i na listovém opadu či lodyhách bylin a stélkách mechů
(C. epibryus, C. luteolus), vzácnějšími substráty jsou plodnice jiných hub
(C. fungiphilus) a holá zem ( C. autochthonus). U C. mollis předpokládá
SENN-IRLET (1995) parazitické tendence. Stejný substrát (např. jednu opadlou
větvičku) osídluje více druhů trepkovitek pouze vzácně. "