Plodnice

Plodnice až 15 cm vysoké, klobouk nepravidelně zprohýbaný, vytvářející dva až tři, vzácněji čtyři nahoru směřující cípy. Je chrupavčitý, rezavě až tmavě hnědý, snadno lámavý. Třeň válcovitý, nezřídka bočně zploštělý, hladký, k bázi se zužující, na bázi spíše zvrásnělý, bělavý, často s fialovým nádechem.

Biotop

Vyrůstá méně hojně až vzácně, především ve vyšších polohách, a to od září do listopadu. Je to saprofyt vyrůstající z rozkládajícího se dřeva ponořeného pod povrchem půdy nebo z mrtvých kmenů jehličnanů. Vyrůstá ve skupinkách. Nalezl jsem jej při cestě na Velký Javorník. Vyrůstal tam v menší skupině pod dospělými smrky a udělal mě velkou radost. (pozn. Mlčoch).

Možnost záměny

Záměna by mohla být možná za jiné druhy rodu Gyromitra, ale protože je to jediný druh tohoto rodu u nás, který nalezneme na podzim, je záměna za ostatní druhy tohoto rodu nemožná. Podobné ucháče totiž vyrůstají na jaře. Záměna může být však možná za ucháč obojetný (G. ambigua), ale ten nebyl prozatím na našem území prokazatelně nalezen. Liší se však menším vzrůstem, výrazněji nafialovělým nádechem celé plodnice. Nejbezpečnější odlišování je však na základě mikroskopických znaků (např. širší rozpětí výtrusů). Vyrůstá na rozdíl od ucháče čepcovitého na dřevě listnáčů.

Další zajímavosti a postřehy

Ucháč čepcovitý je v některé literatuře uváděn za jedlý, v jiné zase za nejedlý či dokonce mírně jedovatý. Pravdivé jsou však všechna tvrzení. Ucháč čepcovitý totiž může obsahovat v menším množství jedovatý mykotoxin Gyromitrin. Jeho množství v plodnicích je však kolísavé a nestabilní. Některé plodnice jej obsahují nepatrné množství, proto se nikomu po požití nemusí nic stát, některé plodnice však můžou po požití způsobit mírnější otravu (trávicí potíže). Plodnice sice nejsou tak jedovaté jako u ucháče obecného, ale přikláněl bych se raději k názoru, že je nejedlý a nekonzumoval ho.

Vědecká/lidová synonyma

Gyromitra infula f. gyrosa Benedix, Kulturpflanze 14: 363 (1967) [1966]
Gyromitra infula (Schaeff. ) Quél. , Enchir. fung. (Paris): 272 (1886) f. infula
Gyromitra infula var. apiculatispora Raitv. , Eesti NSV Tead. Akad. Toim. , Biol. seer 14(2): 322 (1965)
Gyromitra infula (Schaeff. ) Quél. , Enchir. fung. (Paris): 272 (1886) var. infula
Helvella friesiana Cooke, Mycogr. , Vol. 1. Discom. (London)(5): 195 (1878)
Helvella infula Schaeff. [as 'Elvela'], Fung. bavar. palat. nasc. (Ratisbonae) 4: 105 (1774)
Helvella infula f. friesiana (Cooke) Bres. , Iconogr. Mycol. 24: tab. 1167 (1932)
Helvella infula Schaeff. , Fung. bavar. palat. nasc. (Ratisbonae) 4: 105 (1774) var. infula
Helvella infula var. similis P. Karst. , Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 19: 34 (1871)
Helvella infula var. terrestris Alb. & Schwein. , Consp. fung. (Leipzig): 299 (1805)
Helvella infula var. truncigena Alb. & Schwein. , Consp. fung. (Leipzig): 299 (1805)
Helvella rhodopus Krombh. , Naturgetr. Abbild. Beschr. Schwämme (Prague) 3: 23, tab. 19:11-13 (1834)
Physomitra infula (Schaeff. ) Boud. , Hist. Class. Discom. Eur. (Paris): 35 (1907)
Physomitra infula var. friesiana (Cooke) Boud. , Hist. Class. Discom. Eur. (Paris): 35 (1907)
Physomitra infula (Schaeff. ) Boud. , Hist. Class. Discom. Eur. (Paris): 35 (1907) var. infula
Physomitra infula var. rhodopoda (Krombh. ) Boud. , Hist. Class. Discom. Eur. (Paris): 35 (1907)

Význam

Nejedlý, mírně jedovatý.

Literatura a zdroje

Autor popisu: Patrik Mlčoch