Klobouk

je 80-250(-350)mm široký, nejprve polokukovitý, potom klenutý až ploše poduškovitý, na okraji dlouhopodehnutý, v mládínekdy trochu hrbolatý, bělavý nebo našedlý, později šedý až šedoolivový, v okrajově zoně občas slabě načervenalý, na otlačených místech slabě tmavnoucí. Pokožka klobouku je zprvu matná, jemně plstnatá, později téměž holá, za vlhka slabě lepkavá, po oschnutí až trochu lesklá, na otlačených místech tmavnoucí.

Hymenofor

rourky jsou v dospělosti 10-25mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, zpočátku světle žluté, brzy živě citronové, později se špinavým žlutoolivovým odstínem, na řezu modrající. Póry jsou drobné, zpočátku stejné barvy jako stěny rourek, ale záhy po otevření klobouku se jejich zbarvení mění na červené až vínově červené, později oranžově červené, otlačená místa na pórech modrají.

Třeň

Je masitý, 50-150 x 50-120(-150)mm velký, v mládí vejčitě břichatý, potom kyjovitý, v dolní polovině až typicky řepovitě rozšířený s relativně úzkým vrcholem, na bázi často s útvarem tvořeným slepencem mycelia prorůstajícího půdou. Povrch třeně je v mládí sytě červený, později v horní části žlutý až oranžově žlutý a dole karmínově červený, odshora ozdobený síťkou, která zpravidla sahá až do spodní poloviny třeně, síťka oranžově červená nebo stejně zbarvená jako podklad třeně. Povrch třeně po otlačení a na dotek zprvu modrá, po delší době hnědne. Báze třeně je pokryta zpočátku bělavou, pak naokrovělou až hnědavou plstí.

Dužnina

Je bledá, bělavá, nad rourkami nebo ve třeni někdy až mírně nažloutlá, v bázi třeně často slabě hnědavá, někdy i trochu načervenalá, na řezu modrající, zejména nad rourkami a v horní části třeně. Chuť je nasládlá, příjemná, vůně v mládí slabě houbová, později nepříjemná, zejména u zasychajících nebo starých plodnic.

Mikroskopické znaky

výtrusný prach je hnědoolivový, výtrusy jsou 11-15 x 5-7um velké, hladké, boletoidního tvaru, téměř vřetenovité nebo elipsoidně vřetenovité.

Biotop

Vzácný druh rostoucí v nížinách a pahorkatinách, ve vyšších polohách se u nás nevyskytuje. Roste ve skupinách nebo v trsech v listnatých lesích na vápencových a jiných bazických podkladech v oblasti teplomilné květeny, většinou pod duby, méně často pod buky nebo pod jinými listnáči, například lípami. Podhoubí na stanovištích obvykle vytrvává velice dlouhou dobu, takže plodnice se na lokalitě objevují v průběhu mnoha sezon, často i desítky let.

Kdy roste

Fruktifikuje od konce června do začátku října.

Možnost záměny

Hřib satan je snadno poznatelný druh, dobře charakterizovaný svou mohutnou plodnicí, šedobělavým kloboukem, červenými póry rourek, řepovitě rozšířeným, nahoře žlutým a dole červeným až červenopurpurovým třeněm pokrytým síťkou a bělavou, na řezu modrající dužninou.
Některé znaky hřibu satana, především tvar a vybarvení třeně nebo přítomnost či nepřítomnost červených tónů na pórech rourek, jsou poměrně variabilní. Na jedné lokalitě se často vyskytují jak plodnice s téměř červenými, tak i s téměř žlutými třeni různých tvarů. Tyto krajní formy bývají někdy neoprávněně považovány za samostatné druhy: hřib hlohový, což je forma se žlutým třeněm a žlutými póry rourek a hřib satanovitý, forma s červeným, víceméně kyjovitým až válcovitým třeněm a nažloutlou dužninou.

Vědecká/lidová synonyma

Boletus foetidus Trog
Boletus sanguineus subsp. secretan Krombholz
Boletus tuberosus Bull.
Dyctiopus tuberosus Quélet
Suillus satanas Lenz
Tubiporus satanas (Lenz) Maire
Tubiporus satanas Ricken
Boletus satanus (misspelling)

Význam

za syrova je prudce jedovatý, způsobuje úporné žaludeční a střevní obtíže spojené s intenzivní dehydratací a celkovým vyčeroáním organismu. Hřib satan je zařazený do červeného seznamu hub ČR jako zranitelný druh. Proto by se měl chránit.

Literatura a zdroje

Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 675, 722, 728, 730, 731.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 347.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 224.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 208.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 192, 195, 213.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 114.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, č. 8-10 str. 132, 136, 152, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 15, 30, 50, 51, 70, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 61.