Plodnice

Vyklube se z 4-6cm velkého kožnatě blanitého na špičku postaveného "vejce", roste do výšky 10-20cm, vzácněji i výš.
Pochva(zbytek plachetky) je mohutná, čistě bílá, vakovitě zprohýbaná a potrhaná, suše kožnatá, obvykle ční do výše několika cm na úroveň substrátu.

Klobouk

Klobouk je masitý, 10-18cm široký, v mládí kulatý, posléze se zvoncovitě rozevírá s mírnou centrální špičkou, později ploše rozložený, při okrajích výrazně rýhovaný, jak to známe z některých pošvatek. . . rýhování odpovídá hustotě lupenů. . . . téměř vždy je lysý a hladký, jen vzácně se zbytkem plachetky. . . často se vyskytuje velmi mírné a jemné žíhování. Barva je nejprvě živě pomerančově oranžová, působením slunce a dalších povětrnostních vlivů postupně bledne přes světle oranžovou až téměř do pastelové žluto-oranžové.

Hymenofor

Lupeny jsou zářivě (zlatě( žluto-oranžové, vysoké cca 10 mm, husté, u třeně volné. . . barvou poněkud připomínají lupeny Holubinky zlaté.

Třeň

Zlatožlutý třeň je 8-18cm vysoký a 1-2, 5cm tlustý, téměř válcovitý, pouze mírně k vrcholu zúžený a dole decentně kyjovitě rozšířený, hladký, v mládí plný, později vatovitě vycpaný a nakonec dutý, postupně přechází do světle žluté.
V horní části třeně zůstává ze závoje mohutný a výrazně rýhovaný prsten, který je poměrně široký, tence blanitý, měkký, dolů sklopený, postupně vybledá až do světle smetanově žluté barvy. Obvykle mívá 5-6cm v průměru.

Dužnina

Dužnina pod pokožkou klobouku a v horní části třeně je žlutá, jinde je světle nažloutlá nebo skoro až bílá, ve vodě se z ní vyluhuje žluté barvivo. Má příjemně nasládle houbovou vůni i chuť.

Důležité určovací znaky

Výrazná pochva, mohutný rýhovaný prsten a zlatavé lupeny.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach je skoro bílý, jen jemně nažloutlý.

Biotop

Světlé, xerotermní až téměř aridní listnaté (suťové)lesy, v oblasti teplomilné květeny(různé mateřídoušky, netřesky, rozchodníky etc. ), především v řídkých travnatých dubinách(u nás jí nejvíce vyhovuje směs Dubu letního, D. šípáku a vtroušeně habru) nebo i pod habry na hlinitých půdách, daří se jí i na extrémně chudých stanovištích téměř bez vegetace, dává přednost mírně až výrazně bazickému substrátu podobným stanovištím Hřibu královského nebo Hvězdáku vlhkoměrného.

Kdy roste

Roste od konce června do počátku září, hlavně ale v červenci. . . . což s ohledem na vyprahlost jejích stanovišť obvykle znamená extrémně krátkou dobu fruktifikace.

Možnost záměny

Málo pravděpodobná, možná za Muchomůrku červenou a některé pošvatky, ve stádiu vajíčka pak ještě za muchomůrky z okruhu M. zelené.

Další zajímavosti a postřehy

Jedná se o extrémně vzácnou houbu, Česká republika je severní hranicí jejího rozšíření, v současné době je známa pouze jedna jediná(!) lokalita v čechách na Českém Krase, na Jižní Moravě je situace poněkud optimističtější, tam je známo z okolí Brna, Podyjí, Bílých Karpat a Pálavy dohromady necelých 10 lokalit.

Vědecká/lidová synonyma

Vědecká synonyma

Agaricus aurantius Bull.
Agaricus caesareus Scop.
Amanita aurantia (Bull. ) Lamark
Venenarius caesareus (Scop. ) Murrill
Volvoamanita caesarea (Scop. ) Beck
Další názvy

= Muchomůrka císařská

Význam

Císařka je výborná jedlá houba. . . byla pochoutkou už na dvorech římských císařů i papežů a i dnes je vysoce ceněna houbaři v Itálii, Francii a v dalších zemích okolo Středozemního moře. V České republice je ovšem chráněná a nesmí se sbírat, takže se dá konzumovat pouze importovaná.
Příčina nejčastějších smrtelných otrav v Itálii. . . . podle tamního "Houbařského zákona" by se neměla v Itálii sbírat, dokud nepraskne její vajíčko, což ale sběrači často nerespektují a zaměňují ji za vajíčka M. zelené, což tedy předpokládá ignoranci nejen sběrače, ale následně i kuchaře, protože i ve stádiu vajíčka už je její klobouk zářivě oranžový, kdežto u muchomůrek z okruhu M. zelené je světle zelený, případně bílý.