Založil: Forrest Run(m) | Zařazení: chráněné | Rozšíření: téměř se nevyskytuje | Upravit
Vyklube se z 4-6cm velkého kožnatě blanitého na špičku postaveného "vejce", roste do výšky 10-20cm, vzácněji i výš.
Pochva(zbytek plachetky) je mohutná, čistě bílá, vakovitě zprohýbaná a potrhaná, suše kožnatá, obvykle ční do výše několika cm na úroveň substrátu.
Klobouk je masitý, 10-18cm široký, v mládí kulatý, posléze se zvoncovitě rozevírá s mírnou centrální špičkou, později ploše rozložený, při okrajích výrazně rýhovaný, jak to známe z některých pošvatek. . . rýhování odpovídá hustotě lupenů. . . . téměř vždy je lysý a hladký, jen vzácně se zbytkem plachetky. . . často se vyskytuje velmi mírné a jemné žíhování. Barva je nejprvě živě pomerančově oranžová, působením slunce a dalších povětrnostních vlivů postupně bledne přes světle oranžovou až téměř do pastelové žluto-oranžové.
Lupeny jsou zářivě (zlatě( žluto-oranžové, vysoké cca 10 mm, husté, u třeně volné. . . barvou poněkud připomínají lupeny Holubinky zlaté.
Zlatožlutý třeň je 8-18cm vysoký a 1-2, 5cm tlustý, téměř válcovitý, pouze mírně k vrcholu zúžený a dole decentně kyjovitě rozšířený, hladký, v mládí plný, později vatovitě vycpaný a nakonec dutý, postupně přechází do světle žluté.
V horní části třeně zůstává ze závoje mohutný a výrazně rýhovaný prsten, který je poměrně široký, tence blanitý, měkký, dolů sklopený, postupně vybledá až do světle smetanově žluté barvy. Obvykle mívá 5-6cm v průměru.
Dužnina pod pokožkou klobouku a v horní části třeně je žlutá, jinde je světle nažloutlá nebo skoro až bílá, ve vodě se z ní vyluhuje žluté barvivo. Má příjemně nasládle houbovou vůni i chuť.
Výrazná pochva, mohutný rýhovaný prsten a zlatavé lupeny.
Výtrusný prach je skoro bílý, jen jemně nažloutlý.
Světlé, xerotermní až téměř aridní listnaté (suťové)lesy, v oblasti teplomilné květeny(různé mateřídoušky, netřesky, rozchodníky etc. ), především v řídkých travnatých dubinách(u nás jí nejvíce vyhovuje směs Dubu letního, D. šípáku a vtroušeně habru) nebo i pod habry na hlinitých půdách, daří se jí i na extrémně chudých stanovištích téměř bez vegetace, dává přednost mírně až výrazně bazickému substrátu podobným stanovištím Hřibu královského nebo Hvězdáku vlhkoměrného.
Roste od konce června do počátku září, hlavně ale v červenci. . . . což s ohledem na vyprahlost jejích stanovišť obvykle znamená extrémně krátkou dobu fruktifikace.
Málo pravděpodobná, možná za Muchomůrku červenou a některé pošvatky, ve stádiu vajíčka pak ještě za muchomůrky z okruhu M. zelené.
Jedná se o extrémně vzácnou houbu, Česká republika je severní hranicí jejího rozšíření, v současné době je známa pouze jedna jediná(!) lokalita v čechách na Českém Krase, na Jižní Moravě je situace poněkud optimističtější, tam je známo z okolí Brna, Podyjí, Bílých Karpat a Pálavy dohromady necelých 10 lokalit.
Vědecká synonyma
Agaricus aurantius Bull.
Agaricus caesareus Scop.
Amanita aurantia (Bull. ) Lamark
Venenarius caesareus (Scop. ) Murrill
Volvoamanita caesarea (Scop. ) Beck
Další názvy
= Muchomůrka císařská
Císařka je výborná jedlá houba. . . byla pochoutkou už na dvorech římských císařů i papežů a i dnes je vysoce ceněna houbaři v Itálii, Francii a v dalších zemích okolo Středozemního moře. V České republice je ovšem chráněná a nesmí se sbírat, takže se dá konzumovat pouze importovaná.
Příčina nejčastějších smrtelných otrav v Itálii. . . . podle tamního "Houbařského zákona" by se neměla v Itálii sbírat, dokud nepraskne její vajíčko, což ale sběrači často nerespektují a zaměňují ji za vajíčka M. zelené, což tedy předpokládá ignoranci nejen sběrače, ale následně i kuchaře, protože i ve stádiu vajíčka už je její klobouk zářivě oranžový, kdežto u muchomůrek z okruhu M. zelené je světle zelený, případně bílý.
Příspěvky do diskuse mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé. Pokud ještě nemáte vytvořený účet zaregistrujte se nebo se přihlaste.
Seřazení podle vláken | Seřadit podle času