Diskuse a galerie
Seřazení podle vláken | Seřadit podle času | Pouze vlákna | Doporučené
O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Vím, že nelze donekonečna rozšiřovat témata, do kterých by bylo možno zaškatulkovat zážitky z výprav za houbami, ale dnes si dovolím uměle rozšířit téma příspěvku na :
"O přírodě, houbách a člověku..."
Věřím, že mám "houby v duši". Kde jinde? Srdce je pouhý sval a mozek pouhý computer.
Duše je nepostižitelná, nedefinovatelná, uložená mimo čas i prostor. Proto to,
co v duši mám, nelze ani popsat, ani definovat, ani spočítat a... naštěstí ani zničit všemi nukleárními vymoženostmi, které člověk sám na sebe nachystal.
Setkávám se často s údivem, že na houbařských vycházkách prožívám dobrodružství, která jiné houbaře míjejí. Snad to tak je, nevím... Ale není to tím, že bych navštěvoval vyjímečná místa, vyhledával lukrativní a osvědčené lokality a přitom měřil nebo vážil sílu prožitku na kila-, mili- mega- a jak se všechny ty uměle člověkem vytvořené parametry nazývají. Mé prožitky se měří mírou naplnění mé duše.
Co ji naplňuje? Hmota, myšlenka, emoce, naděje...? Nevím. Ale je to tu, cítím to, vím to, žiju to. Směju se, pláču, nadávám, plazím se v bahně a zároveň létám. Všem bych vám to přál prožít, vcítit se, vstoupit do vlastní duše, poklonit se a říci: děkuji, děkuji...
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Ráno bylo mrazivé, ale slunce pomalu stoupalo nad paneláky okrajových částí Prahy a jeho paprsky začínaly hřát. Stál jsem u otevřeného okna v prvním patře dělnické ubytovny a mhouřil oči do bodajícího jasu sluneční záře. Z cigarety v levé ruce zvolna stoupala šedomodrá spirála kouře a ve výšce mých očí se mísila s vůní horké kávy z šálku, položeném dost nestabilně na zvlněném plechu parapetu.
"Ďábelská kombinace" pomyslel jsem si "A ďábelsky dokonalá..."
Za zády se mi ozývalo chrápání spolubydlícího, elektrotechnika z Metrostavu, Ostraváka, celkem milého a neškodného šestačtyřicetiletého vazouna, s duší kluka, zažívajícího první svízele samostatnosti.
Usmál jsem se. Vzpomněl jsem si, jak před rokem poprvé v životě bezradně stál nad hromádkou čistého povlečení a trojkombinací přikrývka-polštář-postel. Uvést tuto sestavu do použitelného a vzájemně kompatibilního souznění bylo evidentně nad jeho síly. Když se po hodině usilovné práce vynořil ze změti ložního prádla, přiškrcen prostěradlem, s povlakem na polštář na hlavě a zbytkem látek omotaných kolem nohou, na můj tázavý a udivený pohled přiznal, že se o podobnou činnost pokouší poprvé v životě.
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Dohořívající cigareta mi spálila prsty, z lože kolegy se ozvala další kakofonie hrdelních pazvuků a já se rozhodl. Zajdu se podívat na před měsícem nově objevenou lokalitu ohnivců. Večer sice musím na noční, měl bych se ještě prospat, ale v daném prostředí by to stejně byla marná snaha. Nazul jsem si boty, zkontroloval, zda mám ve foťáku nabitou baterku, na rozloučenou zamlaskal na spícího kolegu (zareagoval nesrozumitelně, prokazatelně tam bylo "di" a potom "p" a "č", ale to se mu asi jen něco zdálo) a už jsem šlapal na tramvaj.
Ta mě po deseti minutách vyplivla u hotelu GOLF. Obešel jsem jej a po blátivé pěšině se vydal ke golfovému hřišti a pak strmou strání k jednokolejce klikatící se ze Smíchova ke Zličínu a pak do Rudné u Prahy. Trati se říká "Pražský Semerink" díky své podobnosti s rakouskou horskou dráhou. Pro mne ovšem byl důležitý pouze jeden úsek tratě, a to v krátkém, asi půlkilometrovém úseku v oblasti zastávky Praha - Stodůlky. Tam totiž jsem zhruba před měsícem, mezi pražcema odbočné, a již dlouhá léta nepoužívané koleje, své první ohnivce rakouské nalezl.
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Konečně jsem vystoupal po strmém svahu kopce, který nese název Na Vidouli, překonal i železniční násep a stanul u kolejiště. Stojí tam, evidentně v rozporu se zákony fyziky i zemské přitažlivosti již polorozpadlé, a drahně let již nepoužívané hradlo obehnané nízkou zídkou, která mi pokaždé, když absolvuji tento výstup, poslouží k nabrání dechu a zklidnění třesoucích se dolních končetin. Stejně tak jsem učinil i dnes. Zapálil jsem si cigaretu a mučil se představou, že - snad - možná - kéž by... o deset, patnáct metrů dále jsou ty nádherné, šarlatově červené kalíšky, po kterých jsem léta pátral a které mi až do letošního roku unikaly.
Nakonec jsem to nevydržel. Odhodil jsem ani ne zpola vykouřenou cigaretu, nedočkavě překročil rezavé kolejnice a začal pohledem pátrat po onom zářivě červeném záblesku, který mi polechtá oční sítnici a následně způsobí euforii mysli.
A tak se po pár vteřinách stalo.
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Byly jich tam desítky, skryté v mechu, mezi kořeny, pod tlejícím listím... Stál jsem na místě, jen oči nedočkavě přeskakovaly z místa na místo a objevovaly další a další šarlatové zázraky. Neodvažoval jsem se udělat ani krok, abych nedej bože, některého nerozšlápl. Pak jsem ustoupil zpět do kolejiště a začal vybalovat nádobíčko. Nikam jsem nespěchal. Cíle bylo dosaženo, teď jen zvolit tu pravou pozici, zkontrolovat světlo,
pokud možno zase nezapadnout do nějaké skryté jámy s močůvkou, upravit okolí objektu, zalehnout a...
Omlouvám se. Ještě něco musím doplnit, bez toho by příběh neměl tu gradaci, která ke každému vyprávění nezbytně patří.
Onu lokalitu ohnivce tvoří plácek cca 10 x 10 metrů. Je evidentně uměle vytvořen navážkou, snad při stavbě či úpravách trati, možná i zeminou ze zahrádky pod traťovým náspem. Ihned za tímto náspem se svah prudce svažuje do přilehlé zahrady, ze které k trati vede hluboká úvozová cesta, vytvořená zřejmě majitelem nemovitosti. Ta stojí asi 100 metrů od trati v místě, kde už opět krajina stoupá svahem nad úroveň tratě.
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Teď již může vyprávění pokračovat.
Tak tedy; zalehl jsem s fotoaparátem na trojnožce těsně k zemi a snažil se najít optimální clonu a ostřit. Před objektivem jsem měl sestavu 3 "rakušáků" a v pozadí ústí úvozové cesty z dolní zahrady. No a pak se to stalo –
v životě jsem snad tak nelekl.
V okamžiku, kdy jsem užuž mačkal spoušť, se mi v hledáčku objevila obludná lidská hlava s obrovskými okuláry na očích, zvících velikosti vejce a la "volské oko", nosem, připomínajícím Milešovku a ústy parametrů Grand Canyonu, obdařenými rozeklaným pohořím řezáků a špičáků, jak z kultovního hororu Stevena Spielberga Čelisti.
Zařval jsem a pustil foťák. Hlava vyjekla a zmizela. Vyhrabal jsem se na nohy a uskočil do kolejiště. Z úvozové cesty se ozývaly zvuky, jako když se řítí lavina a bere sebou vše, co jí stojí v cestě.
Stál jsem v kolejišti, klepal jsem se, ale utéct jsem nemohl, protože jsem měl všude kolem roztahané věci - brašnu, foťák, nůžky, pinzetu...
Stál jsem a čekal. Někde hluboko pode mnou se ozývalo jakési chrochtání, kašlání a jiné nedefinovatelné zvuky. Pak jsem konečně zaslechl lidské slovo.
Znělo mi to jako hudba sfér:
"Kurvadoprdelejásenatovyseru..."
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Přiblížil jsem se k okraji úvozu a opatrně nakoukl dolů. Opět jsem spatřil onu hlavu s celým příslušenstvím,
jak jsem před chvílí popsal, ale už poněkud v menším měřítku.
K hlavě navíc patřilo i tělo v prošívané vestě a montérkách. Jen ty brejle vypadaly pořád trochu nezvykle, ale pak jsem si připomenul nezapomenutelnou postavu Felixe Holzmanna a začal jsem se chechtat. Dědula v díře zatím ještě plival hlínu a do smíchu měl daleko.
"Co tady do hajzlu blbnete?" přivítal mne.
"Fotím... ohni... tedy...fotím houby"
"Cóóó???" vyplivl poslední drn a rozhlížel se kolem. "Rakušáci" se na něj jen smály.
"Jo todle... a to sou houby? No fakt, pěkný...!
Za minutu už jsme byli kamarádi.
Re: Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 17:11, chorcheee(m), (O přírodě)
Ještě jsem nečetl, asi to bude fakt dobré 
. Jen se musím podělit s jedním pocitem, který jsem pocítil, když se sem plyšec zaregistroval "Ajeje, ten nám tady bude psát fantasmagorie a zas to bude méně o houbách".
Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 15:00, plysec, (O přírodě)
Nafotil jsem a ještě asi hodinu jsme si povídali. O houbách, o politice, o ženských... tak, jak to bývá. Říkal, že už tu dlouho nikoho nepotkal, naposled prý tu byly srnky, ale to už prý je pár týdnů. A pak bezďáci. Chodí mu prý na železo. Dělá se železem - jeho slova. Ukazoval mi tepané ornamenty na fasádě domku, ozdobné reliéfy na plotě a na dálku i nějaké sochy, zasazené do stráně. Při tom mi neustále opakoval, jaká je to prý pro něj čest, vidět poprvé v životě opravdového mykologa. Nevymlouval jsem mu to - těžko říci, zda tu hrála větší roli má ješitnost anebo nechuť k tomu, abych mu kazil radost...
"Až já to budu vyprávět mý starý" opakoval již po několikátý. "A jak se to tedy jmenuje?"
Napsal jsem mu název na zmuchlaný útržek papíru z – patrně - pytlíku od cukru a přidal ještě telefon.
Schoval si ho opatrně do kapsy od montérek.
"Když tu něco najdu, hned budu volat a vy přijedete."
No nazdar! Kdykoli dědula zakopne o nějakého choroše, bude myslet, že našel bůhvíco a já budu jezdit na Kotlářku třikrát denně.
" A ty vaše... no, jak se to...jo, ohnivce...ty tu budu hlídat! Každej den sem pudu!
Podali jsme si ruce.
Odcházel jsem mezi kolejema a přemýšlel o houbách...a o člověku.
Vracel jsem se domů a opět jsem měl "houby v duši". Jak jinak.
V Praze dne 25.2.2016
Re: Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 19:19, chorcheee(m), (O přírodě)
Plyšče, přiznej se: Ty nikam nezapadáš a celý život hledáš, že? Já tohle moc dobře znám. Napiš mi, pokud chceš, nasměruji Tě...
Re: Re: Re: Re: O přírodě, houbách a člověku, 27.02.2016 19:38, chorcheee(m), (O přírodě)
jojo...
