Re: Re: Re: Když nemůžu do lesa na houby, 03.08.2018 15:21, Pavla, (O přírodě)
To víš, byl zhuntovaný z toho, jak v tom vedru musel zapřažen v kočáře vozit sémhle a támhle nafrněnou slečnu Berušku. 
Ferda pak práskl do vzduchu bičem, koník se vzepjal a dal se do běhu. Ach, to byla krásná jízda! „Zkuste chvilku řídit sama!“ povídá Ferda a dal Berušce do ruky otěže. Beruška se trochu bála, měla vykulené oči. Ale když ji koníček tak hezky na každý pohyb otěží poslouchal, přestala se za chvilku bát a vesele práskala bičem.
Když zase zastavili u kamínku, Ferda sestoupil z vozu a řekl jí slavnostně:
„Beruško, ten vůz i ten kůň, to všechno je Vaše. Chcete je?“
A co myslíte, že Beruška na to odpověděla? Nic, jen se tak usmála:
„Chechecheche!“ a práskla do koníka. Na mravence se ani nepodívala a ujela pryč.
Ferda stál a čekal. myslel, že se Beruška vrátí, že seskočí z vozu a že zavolá:
„Ty můj hodný Ferdo, já Tě mám za to ráda!“ a že mu dá pěknou pusu. Anebo že přijede a aspoň se na něj hezky podívá. Ale Beruška už nepřijela.
(autor Ondřej Sekora)