Důležité určovací znaky

Klobouk 5 - 10 cm v průměru, později uprostřed mělce vtlačený, při okrajích poměrně daleko uzlinatě rýhovaný, zlatavě okrový, uprostřed hnědookrový, pokožka klobouku při okraji lepkavá, jemně radiálně žíhaná, slupitelná do 1/3 poloměru. Lupeny nejprve husté, později prořídlé, nejprve bělavé, pak smetanové až máslové, ostří hnědorezavě skvrnatějící. Třeň na bázi žloutnoucí a hnědorezavě skvrnitý. Dužnina oxiduje do žluta, se slabším, avšak nepříjemným pachem připomínajícím směs ovoce a oleje. Chuť více či méně palčivá.

Biotop

Vyrůstá v listnatých lesích či jejich okrajích, na svazích či jiných podobných místech, vždy na stinných a středně vlhkých půdách. Mykorhizní symbiont především dubů, buků a bříz.

Možnost záměny

- holubinka smrdutá - nežloutnoucí dužnina, intenzivnější pach
- holubinka hořkomandlová - pach po hořkých mandlích
- holubinka marcipánová - pach po anýzu či marcipánu (podobný jako má anýzovník vonný)

Vědecká/lidová synonyma

Russula foetens var. subfoetens (W. G. Sm. ) Massee, Brit. Fung. -Fl. (London) 3: 70 (1893)

Russula subfoetens var. johannis Moënne-Locc. , in Reumaux, Bidaud & Moënne-Loccoz, Russules Rares ou Méconnues (Marlioz): 290 (1996)
Russula subfoetens W. G. Sm. , J. Bot. , Lond. 11: 337 (1873) var. subfoetens

Význam

Nejedlá.

Literatura a zdroje

Autor popisu: Patrik Mlčoch

ATLAS - Holubinky; Socha, Baier, Hák, Hálek