Klobouk

Klobouk 40-90(130) mm široký, nejprve polokulovitý, později klenutý až nakonec ploše rozložený nebo poduškovitý. Povrch suchý, matný, nelepkavý, jemně plstnatý, ve stáří někdy olysávající. Zbarvení olivové, šedo- či hnědoolivové, šedohnědé až rezavě hnědé.

Hymenofor

Rourky 5-10(15) mm dlouhé, v mládí žluté s naokrovělým odstínem, v dospělosti žlutookrové nebo okrově olivové, téměř připojené nebo u třeně mírně stlačené a malým zoubkem sbíhající. Póry 1-3 mm velké, ve stáří hranaté, v mládí nahnědlé nebo okrové, později se jejich zbarvení mění na převážně žluté až olivověžluté, nicméně i tehdy si uchovávají slabý okrový či nahnědlý nádech. Zbarvení rourek i pórů se po poranění často prakticky nemění, někdy slabě modrají nebo zelenají.

Třeň

Třeň většinou téměř válcovitý, 50-80(140)×7-18(22) mm velký, bledě krémový, obvykle od mládí více nebo méně nahnědlý, na povrchu jakoby poprášený jemnými nahnědlými až sytě hnědými plstnatými zrníčky, v horní polovině často zdobený podélnými nahnědlými žebry, která někdy vytvářejí až síťku s protáhlými oky, s bází pokrytou bělavou nebo nažloutlou plstí.

Dužnina

Bělavá až světle krémová, s hnědou linkou v tenké vrstvě pod pokožkou klobouku a u mladých plodnic též nad rourkami, někdy nahnědlá ve spodní části třeně. Na řezu obvykle barvu nemění, jen občas nad rourkami a ve vrcholu třeně slabě modrá. Chuť mírná, vůně nenápadná, někdy je zejména ve spodní části třeně cítit po jodoformu.

Důležité určovací znaky

Povrch klobouku reaguje na čpavek kalně hnědým nebo špinavě hnědopurpurovým zbarvením.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach hnědoolivový. Výtrusy (10)11-14, 5(16, 5)×(4)4, 5-5, 2(6) μm velké, elipsovitě vřetenovité s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu, pod světelným mikroskopem hladké, pod elektronovým však velice jemně ornamentované.
Pokožka klobouku tvořena tvořena vláknitým trichodermem s hyfami (4)6-10(14) μm širokými.

Biotop

Roste místy hojně v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích ve středních a vyšších polohách, zejména pod smrky, případně pod borovicemi, buky, břízami či vrbami.

Kdy roste

Vyrůstá od pozdního jara do podzimu, obvykle od června do konce října.

Možnost záměny

Hřib plstnatý (Boletus subtomentosus L. 1753) - světle, nad rourkami až sytě žlutá dužnina bez hnědé linky, čistě žluté zbarvení pórů mladších plodnic, růst pod duby, více teplomilný druh
Hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus (Imler ex Bon & G. Moreno) Šutara 2008) - pokožka klobouku obvykle rozpraskávající na drobná políčka, póry v mládí světle až živě žluté, po poranění modrající nebo zelenající, povrch třeně ve spodní polovině šedohnědý, olivověhnědý až černohnědý, podélně žíhaný, bez síťky, dužnina v klobouku a v horní části třeně bělavě nažloutlá až žlutá, ve střední a spodní části třeně obvykle částečně načervenalá
Hřib sametový (Xerocomellus pruinatus (Fr. & Hök) Šutara 2008) - zbarvení klobouku většinou hnědé až téměř černé, povrch v mládí často vrásčitý, pod svrchní vrstvou pokožky se obvykle nachází červená podpokožková vrstva, rourky a póry poraněním modrají nebo zelenají, třeň obvykle ve spodní polovině načervenalý, dužnina poraněním víceméně modrá

Další zajímavosti a postřehy

V minulosti často ztotožňován s hřibem plstnatým (Boletus subtomentosus L. 1753), jehož dřívější, ve starší literatuře dohledatelné pojetí se do značné míry překrývá se současným pojetím hřibu osmahlého (Boletus ferrugineus Schaeff. 1762) [viz Šutara a kol. 2009].

Vědecká/lidová synonyma

Další názvy
= suchohřib osmahlý

Boletus citrinovirens Watling 1969
Boletus ferrugineus f. citrinovirens (Watling) Watling
Boletus ferrugineus f. ferrugineus Boud.
Boletus spadiceus Schaeff. 1763
Boletus spadiceus Krombh. 1846
Boletus spadiceus var. furcatus T. J. Baroni 1976
Boletus spadiceus var. gracilis A. H. Sm. & Thiers 1971
Boletus spadiceus var. rufobrunneus Thiers 1975
Boletus spadiceus var. spadiceus Schaeff. 1763
Boletus variicolor Berk. & Broome 1865
Suillus spadiceus (Schaeff. ex Quél. ) Kuntze 1898
Suillus variicolor (Berk. & Broome) Kuntze 1898
Versipellis spadicea Schaeff. ex Quél. 1886
Xerocomus ferrugineus (Schaeff. ) Alessio 1985
Xerocomus ferrugineus f. ferrugineus (Schaeff. ) Alessio 1985
Xerocomus ferrugineus f. variicolor (Berk. & Broome) Klofac [as 'variecolor'] 2007
Xerocomus ferrugineus var. ferrugineus (Schaeff. ) Alessio 1985
Xerocomus spadiceus (Schaeff. ex Quél. ) Quél. 1888
Xerocomus spadiceus var. gracilis (A. H. Sm. & Thiers) L. D. Gómez 1997
Xerocomus spadiceus var. spadiceus (Schaeff. ex Quél. ) Quél. 1888
Xerocomus subtomentosus var. ferrugineus (Schaeff. ) Krieglst. 1991
Xerocomus subtomentosus var. variicolor (Berk. & Broome) H. Engel & E. Ludw. [as 'variecolor'] 1996

Význam

Jedlá houba průměrné kvality, plodnice zavánějící jodoformem se ke kuchyňské přípravě nehodí.

Literatura a zdroje

Antonín, Vladimír - Encyklopedie hub a lišejníků [2006]
Erhart, Josef; Erhartová, Marie; Příhoda, Antonín - Houby ve fotografii [1977]
Hagara, Ladislav - Ottova encyklopedie hub [2015]
Holec, Jan; Bielich, Antonín; Beran, Miroslav - Přehled hub střední Evropy [2012]
Kibby, Geoffrey - British Boletes: with key to species, 4. vydání [2012]
Koplík, Václav; Špeta, Ladislav - Atlas hub nejen Ratíškovické Dúbravy [2014]
Mikšík, Michal - 1000 českých a slovenských hub [2015]
Papoušek, Tomáš - Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. vydání [2010]
Šutara, Josef; Mikšík, Michal; Janda, Václav - Hřibovité houby [2009]
indexfungorum.org