Klobouk

Až 120 mm, polokulovitý, později klenutý, nakonec poduškovitý, šedý šedočerný až černý, u šedě zbarvených klobouků často skvrnitý, povrch klobouku je jemně plstnatý, často vrásčitý, později olysalý, za vlhka lepkavý.

Hymenofor

Rourky jsou až 20 mm, dlouhé, v mládí bělavé, ve stáří našedlé nebo nahnědlé, póry jsou zbarvené jako rourky, na otlačených místech šednou nebo špinavě růžoví, po více než hodině se zbarvují okrově nebo do hněda. Výtrusný prach je hnědý.

Třeň

Štíhle protáhle kyjovitý, bílý nebo bělavý, ve spodní části často se zeleným nádechem, v místech po ožercích od slimáků, otlačení nebo poranění zelený nebo modrý, povrch třeně je pokrytý hrubými šupinkami, které jsou zbarveny tmavě šedě černošedě nebo černě.

Dužnina

Bílá nebo bělavá v některých částech plodnice často nazelenalá, v klobouku a horní části třeně se dužnina na řezu nemění, někdy slabě růžoví, ve spodní části třeně se zbarvuje do zelena nebo do modra, chuť je mírná vůně nenápadná.

Mikroskopické znaky

Výtrusy 14-20 x 5-7 μm velké, hladké, podlouhle vřetenovité.

Biotop

Roste poměrně vzácně na podmáčených stanovištích, nebo rašeliništích vždy pod břízou, často v mechu jednotlivě i v malých skupinách.

Kdy roste

Najdeme ho od června, ale hlavní období je září a říjen.

Možnost záměny

Stěží zaměnitelný za ostatní kozáky. Kozák březový , . . . . . . Kozák bílý

Vědecká/lidová synonyma

Leccinum thalassinum Pilát et Dermek
V současné době se používá též název kozák šedozelený.

Význam

Je jedlý, jako všechny ostatní druhy kozáků, ale pro jeho vzácný výskyt byl zařazen do červeného seznamu hub Č. R. jako téměř ohrožený druh, proto by se něměl sbírat. .

Literatura a zdroje

Hřibovité houby J. Šutara, M. Mikšík, V. Janda
Na popisu se podílel Dalibor Marounek