Plodnice

Charakteristické plodnice rostoucí v trsech. Vrch klobouku žemlově okrový, sametový, ve stáří políčkovitě rozpraskaný. Rourky bílé, po otlačení nemění výrazně barvu (na rozdíl od krásnoporky mlynářky(A. ovinus), u které žloutnou. Póry jsou husté (3-5 / mm), sbíhavé k noze.

Dužnina

Kompaktní, však nikoli kožovitá. V mládí má ideální konzistenci k mnohým kuchyňským úpravám a vyhoví i těm, které nemají rádi houby pro jejich "houbovitou" konzistenci. Ke stáru bývá dosti tvrdá a hořká.

Důležité určovací znaky

Póry po omačkání nemění barvu.

Biotop

Ve smrčinách a v borech, nejčastěji v pahortatinách a podhůřích.

Možnost záměny

Nejvíce se podobá na stejných místech vzácně rostoucí krásnoporce borové (A. subrubescens), jejíž póry nabývají ke stáru narůžovělé, nafialovělé a někdy i nazelenalé odstíny (a mladé póry po otlaku oranžoví). Běžnější krásnoporka mlynářka má (téměř) bílý klobouk a rourky na otlak reagují žloutnutím. I tyto druhy krásnoporek jsou v mládí jedlé.

Další zajímavosti a postřehy

Oprávněnost jména "krásnoporka" asi ověřoval ověřoval málokdo. Póry jsou tak malé (na 1 mm se jich vejde 3 - 5), že jsou na hranici rozlišitelnosti lidského oka.

Význam

V mládí jedlá houba hodící se do směsí, na guláš či do octa. Podle mé zkušenosti bývají i mladé plodnice lehce nahořklé. Vhodné předmáčet v mléce či několikrát slít vodu při dušení.