Plodnice

Nádherně vybarvený druh, který na první pohled zdánlivě připomíná hřib královský (boletus regius)

Klobouk

50 - 200 mm široký, nejdřive polokulovitý, později klenutý až téměř plochý, nepravidelně hrbolatý, u starších plodnic někdy skoro hladký, v ranném mládí žlutý, brzy však dostává růžovooranžové zbarvení různé intenzity, takže je více či méně flekatý, ve stáří postupně vybledá až do okrovo oranžové barvy. Pokožka klobouku při otlačení ihned intenzivně modrá.

Hymenofor

Rourky jsou 5 - 15 mm dlouhé, sytě žluté barvy, na řezu ihned sytě modrají.
Póry rourek jsou drobné, husté, v ranném mládí světle žluté, brzy však mění barvu přes okrovou, oranžovou až po krvavě červenou. Úzká zóna pórů u okraje klobouku zůstává obvykle světlejší. Póry stejně jako rourky po sebemenším doteku okamžitě intenzivně modrají.
Výtrusný prach je hnědoolivový.

Třeň

50 - 150 x 20 - 70 mm, pevný, v mládí vejčitý, postupně kyjovitý až válcovitý, nejprve žlutý, postupně až oranžový, u báze někdy s růžovočervenými skvrnami, s výraznou žlutou síťkou, která se postupně zabarvujě do oranžovočervené barvy.

Dužnina

Tuhá, sytě žlutá, v bázi třeně vínovočervená, zasycháním vybledající, na řezu ihned silně modrá, postupně se její barva mění přes hnědou do tmavě rudé.
Vůně je jemně houbová.
Chuť příjemná, nasládlá.

Důležité určovací znaky

Nestejnoměrně vybarvený a nepravidelně hrbolkatý povrch klobouku, brzy oranžové, později krvavě červené póry, hustá síťka na žlutooranžově zbarveném třeni, která je většinou tmavšího odstínu, okamžité modrání po poranění na všech částech plodnice a růst v teplomilných listnatých lesích.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou 10 - 16, 5 x 5 - 6, 5 μm velké, boletoidního tvaru, hladké, elipsoidně vřetenovité, na bočním pohledu s mělkou suprahilární depresí. Na vláknitém trichodermu pokožky klobouku jsou hyfy 3 - 9 μm široké, které v průběhu vývinu plodnice postupně kolabují.

Biotop

Vyhledává jílovito - vápnité podloží v teplomilných dubových a dubohabrových lesích, ale také na zalesněných hrázích a březích rybníků. Mykorhyzu vytváří pravděpodobně s dubem a habrem. S houbařskými kolegy je často nacházíme poblíž lesních cest, nebo přímo na nich, také v terénních nerovnostech, většinou kolem starých, mechem porostlých pařezů dubů, často v porostu brčálu menšího - barvínek, převážně ve vzrostlých lesích na prosvětlených místech.

Kdy roste

"Rudonacha" najdeme podle počasí od druhé poloviny června, do poloviny září, v teplejších letech až do konce září. . . V roce 2011 se na většině námi sledovaných lokalitách vůbec neukázal, nebo jen několik plodnic. Svědčí to o tom, že na jeho fruktifikaci má vliv mnoho námi zatím neznámých faktorů.
Roste velmi vzácně, většinou ve skupinách, nebo ve srostlicích, které mohou být i o více jak deseti plodnicích.

Možnost záměny

Jen těžko zaměnitelný. . . . . Podobnou barvu klobouku má jen hřib královský (Boletus regius), který má povrch klobouku hladký a na řezu či otlačení nemodrá. Forma hřibu rudonachového xanthopurpureus má stejné určovací znaky, jen barva celé plodnice zůstává po celou dobu žlutá.

Vědecká/lidová synonyma

Slovenský název: Hríb vínovočervený

Význam

Je známo, že může působit dost těžké zažívací potíže, některé zdroje uvádějí, že i po delší tepelné úpravě. Je ale zařazen do Červeného seznamu Č. r. jako kriticky ohrožený druh, takže bychom ho měli chránit, při nálezu plodnice zamaskovat a kontaktovat nejbližší mykologické pracoviště.

Literatura a zdroje

http://www.myko.cz/