Plodnice

Další, poměrně vzácný druh, který často končí v košíkách houbařů. . . Chtěl bych vidět jejich výraz při prvním a zároveň posledním soustu houbové dobrůtky z nich připravené.

Klobouk

50 - 200 mm široký, polokulovitý, potom klenutý, dlouho podvinutý, špinavě bílý, někdy nahnědlý, pokožka klobouku je v mládí jemně plstnatá, postupně olysává, po otlačení tmavne.

Hymenofor

Rourky jsou 10 - 25 mm dlouhé, u vrcholu třeně stlačené, v mládí světle až citronově žluté, postupně s okrovým až okrově olivovým nádechem, na řezu a po otlačení modrají.
Póry jsou stejně zbarvené jako rourky, drobné, po otlačení nejprve modrají, po určité době (řádově několik hodin) pozvolna hnědnou.
Výtrusný prach je hnědoolivový.

Třeň

Poměrně robustní 50 - 120 x 30 - 70 mm velký, nejprve vejčitý, postupně až kyjovitý, na bázi často zakončený útvarem tvořeným vlákny mycelia prorůstajícími půdou.
Povrch třeně je kromě bazální části nejprve celý citronově žlutý, postupně od horní části dolů vybledající do krémového až našedlého odstínu, někdy pokrytý červeno růžovými skvrnkami o různé velikosti, hládký, nebo jemně vrásčitý s velmi jemnou, po doteku hnědnoucí síťkou pouze v horní části, která v mnoha případech zcela chybí. Plst na bázi je špinavě žlutavá.

Dužnina

Nejprve světle žlutá, postupně vybledající až do bělavé barvy, v bázi třeně hnědá, na řezu modrající.
Chuť je nejprve nenápadná, po chvilce nepříjemně hořká.
Vůně za čerstva houbová, při zasychání nepříjemná - připomínající močovinu.

Důležité určovací znaky

Hnědé zbarvení bazální části třeně, jemná, nebo téměř chybějící síťka na horní části povrchu třeně, modrání plodnice na řezu, tmavnutí pokožky klobouku po otlačení, velice nepříjemně hořká chuť dužniny a růst v teplomilných listnatých lesích.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou 10 - 14 x 4 - 6, 5 μm velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, z bočního pohledu se zřetelnou suprahilární depresí. Hyfy na trichodermu pokožky klobouku jsou 4 - 8 μm široké, vláknité s dlouhými články, ve stáří mají často tendenci kolabovat, jejich povrch může být pokrytý jemnou gelatinózní hmotou.

Biotop

Hřib medotrpký můžeme hledat v listnatých, částečně i smíšených lesích v oblasti teplomilné květeny, především na jejich prosvětlených okrajích v nížinách a pahorkatinách, vždy pod listnáči, se kterými tvoří mykorhizu, (dub, buk, habr, lípa). Na jedné lokalitě ve středních Čechách ho nacházíme na jihozápadně orientované louce stepního charakteru v březovém remízku asi dvacet metrů od vzrostlé dubohabřiny. Jeho nálezy jsou známé také z hrází rybníků a městských parků.

Kdy roste

Najdeme ho od července do konce září, v některých teplejších letech fruktifikuje i během října.

Možnost záměny

Z nepozornosti může být zaměněn za hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri), který má na vrchní části třeně výraznou síťku, karmínově načervenalou dužninu v bázi třeně a příjemnou houbovou chuť. Hřib plavý (Boletus impolitus) na řezu ani po otlačení nemodrá a má nepříjemný karbolový zápach.

Vědecká/lidová synonyma

Boletus albidus Roques
Slovensky: Hríb horký

Význam

Pro svou nepříjemnou chuť je pro kuchyňské účely nepoužitelný. Jedná se o druh celkem vzácný, proto je dobré nalezené plodnice na místě zamaskovat, popř. nález hlásit nejbližšímu mykologickému pracovišti, nebo administrátorovi těchto stránek.