Plodnice

V komplexu druhů kolem václavky obecné je václavka smrková nejlépe poznatelná.

Klobouk

je 35-90(-120)mm široký, s tmavým očkem ve středu, není slizký. Pokožku má obvykle červenavě hnědou, v mládí často s fialově hnědým nádechem, od středu až k okraji ji pokrývají soustředné, dosti pravidelně rozložené, tmavohnědé, někdy světlejší šupiny.

Hymenofor

lupeny jsou bílé až krémové ve stáří rezavě skvrnité.

Třeň

je 60-150mm vysoký a 7-20mm široký, válcovitý, bělavý, postupně hnědnoucí, s bílými až hnědými vločkami, prsten je vatovitě blanitý, jednoduchý, obvykle vodorovně odstávající, svrchu bílý, někdy až hnědorůžový, naspodu postupně tmavě vločkatý, na okraji někdy zoubkatý.

Dužnina

voní příjemně, za syrova má poněkud svíravou chuť.

Mikroskopické znaky

výtrusy jsou bezbarvé, hladké, elipsoidní 8-10x5-7μm velké.

Biotop

roste trsnatě na mrtvém dřevě jehličnanů zejména smrků, vyjímečně i listnáčů. Dává přednost kyselé půdě.

Kdy roste

srpen až listopad.

Možnost záměny

hlavně za václavku obecnou(Armillaria mellea)která se liší až medově žlutým skoro hladkým kloboukem a žlutým prstenem.

Vědecká/lidová synonyma

Agaricus obscurus Schaeff.
Agaricus polymyces Pers.
Armillaria mellea var. obscura Gillet
Armillaria obscura sensu auct.
Armillaria polymyces (Pers. ) Singer & Clémençon
Armillariella obscura (Schaeff. ) Romagn.
Armillariella ostoyae Romagn.
Armillariella ostoyae Jahn, H. & M. -A. Jahn
Armillariella polymyces (Pers. ) Singer & Clémençon
Lepiota polymyces (Pers. ) Gray, 1821

Význam

Použitelná do směsí i k nakládání do octe. Pro svoji tuhost potřebuje delší tepelné zpracování.

Literatura a zdroje

houby L. Hagara str. 297 2006
česká encyklopedie str. 178 2003
biolib.cz