Založil: Forrest Run(m) | Zařazení: jedlé | Rozšíření: velmi hojné | Upravit
Období růstu: září - květen
Tvarem i barvou připomíná ústřice, proto H. ústřičná. Roste obvykle v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy mohou být i několikakilogramové.
Je jazykovitě vějířovitý, asymetrický, v mládí podvinutý, později ploše klenutý, jak se okraj narovnává, rovná se i celý povrch klobouku, zralé plodnice se pak někdy i mírně, nepravidelně zvlní a okraje se stávají ostřejšími.
Rozměry 5 - 25 cm, klobouky nad 35 cm jsou spíše výjimkou a obvykle se tvoří na tvrdém dřevu- buk, ořešák.
Pokožka klobouku je hladká, lysá, někdy s náznakem žíhání, speciálně u plodnic vyrostlých v chladu nebo v době prudkých výkyvů teplot.
Barva je velmi variabilní a záleží na množství slunečního svitu, teplotě při iniciaci primordií i samotné fruktifikaci, množství srážek, poddruhu(formě, kmenu, varietě) od téměř bílé u teplomilných kmenů "Florida" přes ocelově zeleně modrošedavou, jako je tomu u Hlívy holubí(f. columbinus) až po žlutohnědě rezavou, jako je tomu u Hlívy vrbové(f. salignus), která nicméně roste třeba i na jilmech, osikách nebo olších. dá se říci, že čím je klobouk hlívy tmavší, tím je studenomilnější a naopak, její teplomilné formy jsou výrazně světlejší, až téměř čistě bílé.
Lupeny bývají relativně řídké, vysoké, "do ztracena" dalece sbíhavé na třeň. V mládí světlé, postupně přecházejí do krémově šedé barvy, vlivem zasychání nebo působením bakterióz žloutnou.
Velmi krátký, houževnatý, 2-3 cm max. na výšku i šířku, u trsů často zcela redukovaný, postranní, bělavý, na bázi často plstnatý-chlupatý naklíčenými výtrusy nebo sekundárním myceliem.
Výjimečně se může třeň i protáhnout, hlavně u pěstované hlívy to ukazuje buď na příliš vysokou koncentraci CO2 v okamžiku nasazování zárodků plodniček nebo nedostatek světla na začátku, případně v průběhu fruktifikace.
Sbíhají na něj lupeny a na jeho bázi často vytvářejí i něco jako mozaiku-bludiště.
V literatuře se uvádí, že právě v něm je největší množství léčivých organických sloučenin houby.
Na přímou konzumaci příliš vhodný není, maximálně do guláše, nicméně dá se pokrájet na tenčí plátky a nasušit. Zkřehne a zesládne a pak se dá použít coby zdravá a chutná alternativa TV chipsů!;-)
V klobouku a u mladších plodnic měkká, masitě pružná, s mírnou, nasládlou chutí, která se po usušení zvýrazní, vůně svěže houbová, krémové až šedavé barvy. Směrem ke třeni postupně tužší.
Dalece sbíhavé lupeny bez patrného přechodu mezi třeněm a kloboukem.
Klobouky spodních plodnic bývají poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý, později i částečně jakoby vatovitý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
Výtrusný prach je téměř bílý, světle šedavý až moučně krémový. . . . nafialovělé, resp. jiné odstíny (dle barvy klobouku) popisované v literatuře jsem v něm nikdy nepozoroval.
Roste skoro výhradně na stojících i padlých kmenech a silnějších větvích mrtvých či umírajících listnáčů, zejména buků, ořešáků, vrb, jasanů, topolů, lip, bříz , jabloní, z jehličnanů vzácně na smrku.
Preferuje stinná a vlhká místa "za větrem". . . údolí potoků a říček, stinná údolíčka mezi skalami nebo alespoň stín vzrostlého lesa.
Roste od prvních chladnějších dní podzimu, kdy noční teplota klesne pod 8-10°C. . . . střídá tak Hlívu plicní-jejich výskyt je na principu spojitých nádob.
Může pokračovat i přes mírnější zimu. . . . nevadí jí obvykle ani několikanásobné přemrznutí a její mycelium neuvěřitelně dobře snáší i třeskuté mrazy-naopak svojí rozkladnou enzymatickou aktivitou je schopno samo sebe "ohřát"-kolonizace dřeva úspěšně probíhá i při teplotách okolo 4°C
Pokračuje na jaře. . . . . ustává, až když denní teploty překročí 22-25°C a noční teploty neklesají pod 10°C
Doma se dá úspěšně pěstovat v podstatě celoročně, pokud jste schopni v teplých měsících hlívu držet v místnosti do 20-22°C při 80-90% r. v. vzduchu (obvykle stačí zaigelitovat) a po dobu nasazování plodnic ji dopřát cca 10 hodin světla-i umělého a pro start fruktifikace jí uštědřit chladový šok-pod 10°C, nevadí jí ani mráz a čím je šok výraznější, tím víc nasadí primordií-pokud je šok mírnější, bude jich nasazovat sice méně, ale zato mohutnějších.
Záměna za jiné druhy je prakticky minimální a za jedovaté skoro nemožná. Další jí podobné druhy jsou také jedlé, jsou to hlíva miskovitá a hlíva dubová. Jedovatá hlíva olivová má plodnice žlutooranžové s hnědými šupinkami.
Jednou z mála „masožravých“ vyšších hub. Její mycelium dokáže najít a zabít háďátka i větší červovité členovce. . . . někteří autoři se zmiňují i o menších larvách dřevokazného hmyzu. . . . a prostřednictvím hyf z nich odčerpat živiny. Pravděpodobně jde o způsob, jakým si hlíva zlepšuje svoji dusíkovou bilanci.
Dá se pěstovat buď extenzivně na dřevě-čím tvrdší, tím na něm hlíva vydrží plodit delší řadu sezón, na měkčím dřevu sice nevydrží tak dlouho, ale o to rychleji začne plodit.
Na první sklizeň si ovšem i tak počkáte od 6-12 měsíců.
Nejefektivnější je její tzv. intenzivní způsob pěstování. . . . na pilinách, dřevěných štěpkách listnáčů, slámě, na kukuřičných vřetenech, pokrutinách bavlníku, řepky, slunečnice, . . . prostě všude, kde je celulóza. . . . . a můžete sklízet už za cca měsíc. . . . . podrobněji o způsobech jejího pěstování v samostatném článku-blogu, stejně tak o jejích vynikajích zdravotních účincích.
Pozor. . . někdo může mít alergii na výtrusy, hlavně při domácím pěstování.
Lidový název: (Lesní) Ústřice. . .
Starší vědecké názvy. . . chronologicky:
Agaricus ostreatus Jacq. , Fl. austriac. 2: 3 (1774)
Agaricus ostreatus Jacq. , Fl. austriac. 2: 3 (1774) subsp. ostreatus
Agaricus revolutus J. J. Kickx, Fl. Crypt. Flandres 1: 158 (1867)
Agaricus salignus Pers. , Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 478 (1801)
Agaricus salignus Pers. , Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 478 (1801) var. salignus
Crepidopus ostreatus (Jacq. ) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821)
Crepidopus ostreatus (Jacq. ) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821) var. ostreatus
Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821)
Dendrosarcus ostreatus (Jacq. ) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(2): 464 (1898)
Dendrosarcus revolutus (J. Kickx f. ) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(2): 464 (1898)
Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers. ) Pilát, Atlas Champ. l'Europe, II: Pleurotus Fries (Praha): 119 (1935)
Pleurotus pulmonarius sensu auct. ; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland (2005)
Pleurotus revolutus (J. Kickx f. ) Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 347 (1876)
Pleurotus salignus (Schrad. ) P. Kumm. , Führ. Pilzk. (Zwickau): 105 (1871)
Vynikající, všestranně použitelná houba -od gulášů přes držkovku, lazáně, nakládaná jako matesy/zavináče, pod maso, do omelet, mléčně kvašená, zavařovaná, dá se výborně sušit.
Pro dietáře a vegetariány -její sušina obsahuje cca 25% bílkovin v optimálním zastoupení esenciálních aminokyselin.
Receptů s hlívou jsou stovky. . . . postupně je sem budeme přidávat do příslušné "Gastronautské". . . . jak to trefně vystihl Kápo;-). . . . sekce.
Nejdůležitější jsou její imunostimulační a imunomudulační betaglukany,
Obsahuje vitamíny C, K, P, B9(kys. listovou) a hlavně B12, velmi důležitý pro vegany, protože v ovoci ani v zelenině není.
Z mikro a makroprvků obsahuje draslík, fosfor, železo, selen, zinek, měď, molybden, . . . .
Má tonifikační účinky při fyzickém i psychickém vyčerpání.
Doporučené denní preventivní množství je 5-10g sušené, resp. 50-100g čerstvé hlívy.
Autor popisu: Forrest run
Doplnil: Patrik Mlčoch
Seřazení podle vláken | Seřadit podle času
Pěstování hlívy ústřičné - choroby a škůdci, 11.08.2016 20:13, Patrik(m)
Hlívy nejsou příliš náchylné na škůdce, většinou lze u nich najít drobné druhy dvoukřídlého hmyzu, které zde kladou vajíčka či ve větším množství je náchylná na zelené plísně a pavučinovité plísně. Ochrana proti těmto škůdcům je používání různých přípravků, které jsou běžně k dostání. Původcem pavučincovité plísně je Cladobotryum dendroides, mezi zelené plísně patří mnoho různých druhů, které lze odlišit jen mikroskopicky.
Poznámka o pěstování Hlívy ústřičné, 11.08.2016 20:11, Patrik(m)
Jen malá poznámka k pěstování tohoto druhu, pro doplnění informací:
Velkopěstování hlív je dnes poměrně hojně rozšířená záležitost, často je můžeme koupit v obchodech. Lidé si už před staletími přinášeli domů špalky dřeva, v kterých bylo mycelium hlív. Toto dřevo umístily na vlhčím místě a zde pak sbíraly houby několik let. První úvahy o pěstování hlívy zveřejnil už na počátku 20. století němec Falc. Velkopěstování však poprvé bylo zavedeno v polovině 60. let maďarskými mykology. K nám do tehdejšího Československa se velkopěstění hlív dostalo koncem 60. let, kdy byla vysázená první velkoplantáž v Galantě. Roku 1973 byla uvedena do provozu první velkopěstírna v JZD Liptanu u Vsetína. Od té doby však uplynulo několik desetiletí a za tu dobu už je patrný značný pokrok v technice pěstování. Když chceme pěstovat doma hlívu, nejdříve musíme znát její fyziologické požadavky, které potřebuje k úspěšnému pěstění. Jsou to: vliv teploty (pro klíčení spor je ideální okolo 28 stupňů, max. růst taktéž při 28 stupních, při teplotách 32 - 35 stupňů mycelium odumírá, což je nevýhodné v letních teplotách, plodnice rostou při teplotách 8 - 12 stupňů), vliv pH, vliv světla(během kolonizace substrátu hlívy světlo nevyžadují, k nasazování a vývoji plodnic je však světlo potřebné), vliv CO2 (během kolonizace dosahuje největší rychlostí růstu při koncentraci 20 - 30 % objemu ox. uhličitého. Tento plyn postupně hlíva vytváří sama, nadm. konc. ničí nebo potlačuje růst zelených konkurenčních plísní, během tvoření plodnic jsou hlívy citlivé na zvýšení koncentrace ox. uhličitého, měl by se pohybovat kolem 0,03 - 0,06 %). Substrátem pro pěstování hlívy může být dřevo, ale může se pěstovat i na slámě, tam je ale vysoká možnost výskytu konkurenčních druhů plísní. Nejlepší prevencí je nechat do substrátu namnožit bakterie rodů Pseudomonas et Baccilus, které potlačují růst zelených plísní. Rozlišujeme dva způsoby pěstování hlívy, je to jednak extenzívní a intenzívní pěstování.
Re: Poznámka o pěstování Hlívy ústřičné, 11.08.2016 20:12, Patrik(m)
Pokr.
Pro intenzívní pěstování se používá pšeničné slámy či drcených kukuřičných vřeten. Pro extenzívní pěstování se využívá čerstvého neodkorněného dřeva listnatých stromů, které musí být pokáceno v době vegetačního klidu. Nejvhodnější je topol, bříza, olše, dub, buk a vrba. Podrobněji se pěstováním hlív zabývají v publikaci Pěstování jedlých hub - Jablonský, Šašek.
Poděkování, 27.01.2012 12:15, Forrest Run(m)
Opravil jsem text....díky Kájince, která si dala tu práci a objevila víc jak 10 hrubek i faktických chyb, děkuju, Kotě! Také jsem doplnil některé informace, například o vazbě intenzity pigmentace pokožky hlívy na teplomilnost, resp. chladnomilnost jejích forem a pod.
hlíva ústřičná na smrku, 20.01.2012 22:30, kápo(m)
Jen doplním,že hlíva na smrku je realita,na snímku přidávám do atlasu,jedná se o nález Míry "Hombré" Vondráčka,smrková monokultura,stáří cca 70-90 let.Sám jsem před sedmi lety nalezl na smrkových pařezech,asi padesát metrů od sebe vzdálených dvě nádherné obrovské"kytice"hlívy ústřičné var.holubí v barvě od téměř tyrkysově zelené až do ocelově modré..věčná škoda,že jsem tehdy ještě nefotil.