Klobouk

až 200 mm, nejprve polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý, oranžově červený, sytě červený nebo červenorezavý, povrch klobouku je jemně plstnatý, ve stáří často olysalý, za vlhka trochu lepkavý.

Hymenofor

Rourky dlouhé až 30 mm, stěny rourek bělavé, ve stáří nahnědle, šedavé na řezu tmavnoucí. Póry jsou zbarvené hnědookrově až sytě hnědě, ve stáří vybledají na otlačených místech růžový potom tmavnou.

Třeň

Až 200 mm, válcovitý, protáhlý, narezavělý, načervenalý, nahnědlý, pokrytý šupinkami ješ jsou od mládí červenorezavé, červené červenohnědé, v dospělosti červenočerné nebo hnědočerné. Poraněná místa na povrchu třeně mají načervenalý nebo narezavělý odstín, na spodní části se někdy objevují modrozelené skvrny.

Dužnina

Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu se mění do špinavě růžové, potom tmavne. V bázi třeně dužnina netmavne, ale velice zvolna se mění do modra a přechází do zelena. Chuť je mírná vůně příjemná.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou 12-20 x 3-5 μm velké, protáhle vřetenovité.

Biotop

Roste v listnatých, nebo smíšených lesích, pod osikou, nebo dubem.

Kdy roste

Najdeme ho od června do listopadu

Možnost záměny

Za křemenáč osikový , který má ústí rourek bílé, šupinky na třeni také a poranění na třeni, například ožerky plžů se nezbarvují červeně ani červenorezavě.

Vědecká/lidová synonyma

Další názvy
= křemenáč dubový

Leccinum quercinum
Leccinum populinum

Význam

Výborná jedlá houba, hodící se k různým kuchyňským úpravám, k sušení, nakládání do octa a td.
PS: Nebývá téměř nikdy červivý.

Literatura a zdroje

Na popisu se podílel Dalibor Marounek