Založil: houbomil-Klášterec(m) | Zařazení: jedlé | Rozšíření: občasné | Upravit
30-50mm široký, polokulovitý, potom až polštářovitý, barvy červenohnědé, hnědorezavé až oranžovohnědé. V mládí je klobouk olemován blankou, která přesahuje o 2-4mm přes okraj klobouku na třeň. Povrch je jemně plstnatý, později až šupinkatý.
Rourky až 20mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, bělavé, na řezu se barví slabě fialově nebo jemným modrým odstínem.
Póry: drobné, bledě krémové až bělavé, poté nepatrně okrové.
Výtrusy:12-15x3-4µm velké, hladké, vřetenovitě protáhlé.
Výtrusný prach:hnědý.
70-160x12-35mm velký válcovitý, bělavý, pokrytý šupinkami, které jsou zprvu bělavé, potom načervenale hnědé, nakonec tmavohnědé až načernalé.
Bílá až bělavá, na řezu v klobouku barvu nemění nebo jemně růžoví, ve vrcholu třeně někdy nabíhá do vínově růžových odstínů, místy jemně šedne nebo modrá, ale nikdy netmavne do šedočerna, v bázi třeně se zbarvuje do modrozelena.
Chuť je mírná, vůně nenápadná.
Pravděpodobně roste velmi vzácně jednotlivě nebo ve skupinách ve vyšších nadmořských výškách v borových lesích, kde tvoří mykorhizu s borovicí lesní (Pinus sylvetris).
Dá se zaměnit za Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum). Liší se od něj mykorhizou s borovicemi a hlavně tím, že jeho dužnina na řezu nanejvýš trochu šedne, netmavne tedy do šedočerna až černa!
Seřazení podle vláken | Seřadit podle času