Klobouk

Klobouk vyklenutý až škeblovitý, 4-8(10) mm široký a 2-4 mm vysoký, hladký, v dospělosti až mírně hrbolkatě prolamovaný, bledě okrově hnědavý, směrem k místu přirůstání jemně rezavohnědě tečkovaný, ve stáří tmavěji hnědnoucí.

Hymenofor

Hymenium zpočátku hladké, později řídce žebrované redukovanými, okraje klobouku nedosahujícími, u dospělých plodnic síťnatě žilnatými (anastomózovanými) lupeny. Lupeny vysoké 1 mm, světlé, bělavé až lehce béžové, na ostří stejnobarvé, nebo při zasychání jemně hnědě tečkované, v počtu 2-5(6). Pokud má plodnice vystouplý třeň, lupeny jsou na něj sbíhavé.

Třeň

Třeň velmi krátký, do 0, 7(1) mm dlouhý, výrazně excentrický až téměř postranní, zpočátku světlý, postupně od báze tmavnoucí až tmavohnědý, u dospělých, k substrátu těsně přitisknutých plodnic na první pohled sotva znatelný.

Dužnina

Dužnina tenká (tloušťka do 0, 5 mm), bezbarvá, pružná. Chuť i vůně nevýrazné.

Důležité určovací znaky

Ekologie, makroskopicky - typ hymenoforu a redukovaný třeň, mikroskopicky - pokožka klobouku.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach bílý.
Dle Zíbarové et al. 2016: Výtrusy kapkovité až téměř vřetenovité, s výrazným zahnutým apikulem, tenkostěnné, hladké, obvykle s jednou velkou kapkou (vzácněji dvěma nebo třemi), 14, 5-20×4, 8-6, 5 µm (průměrně 16, 5×5, 5 µm, Q = 3), neamyloidní, nedextrinoidní. Bazidie se čtyřmi (vzácně dvěma) sterigmaty, kyjovité, s bazální přezkou, 44-52×8-11 µm. Hymeniální cystidy vřetenovité až lahvicovité, na vrcholu někdy hlavičkovitě rozšířené a s hnědým slizovitým obalem, 50-73×7-10 µm velké. Trama gelatinizovaná.
Pokožka klobouku typu hymeniderm, složená ze dvou typů elementů, mezi nimiž jsou přechody: 1) převažující, kyjovité až téměř kulovité s tenkými stěnami a bezbarvým obsahem, 24–30 × 8–18 µm, 2) méně časté, kyjovité, pytlovité až nepravidelně větvené, s tlustými (až 2, 5 µm) rezavožlutými až hnědými stěnami a hnědým obsahem, 28–38×9, 5–17 µm.
Pileocystidy na celé ploše pokožky klobouku nepřítomny, pouze na jejím okraji jako tzv. cirkumcystidy, které jsou podobné hymeniálním cystidám: válcovité až lahvicovité, někdy s hlavičkovitě rozšířeným vrcholem, kolem něhož je hnědá slizovitá čepička. Přezky přítomny ve všech pletivech.

Biotop

Růst v hustém porostu na starých stoncích orobince širokolistého (Typha latifolia) a orobince úzkolistého (Typha angustifolia), těsně nad vodní hladinou (0-20 cm) na lokalitách bažinatého a mokřadního charakteru, často ve skupinách.

Kdy roste

Vyrůstá od konce jara do začátku podzimu, obvykle od června do září, nejhojnější výskyt zaznamenán v červenci.

Možnost záměny

Gloiocephala amphibia Redhead 2013 - odlišuje se bělavou pokožkou klobouku obsahující pouze bezbarvé elementy, bublinovitým tvarem klobouku a výskytem v Severní Americe
Gloiocephala cerkezii Tkalčec & Mešić 2008 - odlišuje se přítomností dlouhého, centrálního třeně
Špička ostřicová (Gloiocephala caricis (P. Karst. ) Bas 1961) - odlišuje se bílým kloboukem a růstem na tlejících zbytcích ostřic

Další zajímavosti a postřehy

Nalezena na malé, mělké, na srážkách závislé, silně zanesené a téměř zarostlé vodní ploše ležící v termofytiku v Podkrušnohorské pánvi, s dominantním porostem orobince úzkolistého (Typha angustifolia) a rákosu obecného (Phragmites australis), v menším množství zastoupen též orobinec širokolistý (Typha latifolia). Všechny nálezy na lokalitě pocházejí z orobince úzkolistého, na jiném substrátu detekována nebyla. Prvonález pro území České republiky (06/2015) - dosavadní nálezy uváděny z Dánska, Francie, Nizozemska a Chorvatska.

Vědecká/lidová synonyma

Chamaeceras menieri (Boud. ) Kuntze 1898
Marasmius menieri Boud. 1894

Význam

Pravděpodobně nejedlá houba bez praktického významu.

Literatura a zdroje

Antonín V. (1996): Klíč k určování středoevropských druhů rodů Marasmius a Setulipes. – Mykologické listy 58: 1-12.
Bas C. (1961): The genus Gloiocephala Massee in Europe. – Persoonia 2(1): 77-89.
Zíbarová L. , Kříž M. , Günther B. (2016): První nález špičky orobincové – Gloiocephala menieri – v České republice. – Mykologické listy 133: 1-7.
www.indexfungorum.org