Klobouk

50 - 100 mm široký, nejprve polokulovitý, postupně se otvírající, nakonec až poduškovitý, bez zřetelné blanky na okraji, barva je hnědá až šedohnědá. Světlejší zbarvení povrchových hyf pokožky klobouku způsobuje charakteristický našedlý "reflex" povrchu klobouku, který se po otlačení, nebo setření ztrácí. U starších plodnic může být barva klobouku až sytě hnědá. Pokožka klobouku je v mládí jemně plstnatá, postupně olysalá, za vlhka slabě lepkavá.

Hymenofor

Rourky jsou u dospělých plodnic až 15 mm dlouhé, u vrcholu třeně stlačené, nejprve bílé, postupně slabě hnědé, nebo šedohnědé, na řezu barvu nemění. Póry jsou stejně zbarvené, jako rourky, po otlačení většinou barvu nemění, nebo slabě šednou. Výtrusný prach je hnědý.

Třeň

Štíhlý, válcovitý, ve spodní části často šedý, jinak bělavý, pokrytý bělavými, nebo slabě našedlými šupinami, které jsou ve všech vývojových fázích znatelně světlejší, než u kozáka březového

Dužnina

Bělavá, na řezu neměnná, nebo slabě růžovějící. Vůně nenápadná, chuť příjemná.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou 14 - 20 x 4 - 7 μ velké, vřetenovité, hladké.

Biotop

Najdeme ho celkem hojně pod břízou, se kterou tvoří mykorhizu, většinou ve smrkovém lese se vtroušenou břízou, na vlhčích místech a na kyselém podkladu. . .

Vědecká/lidová synonyma

Leccinum brunneogriseolum Lannoy et Estades

Význam

Je jedlý, jako všechny ostatní druhy kozáků.