Plodnice

Výrazně rozlité kožovité plodnice, které na svislých a šikmých substrátech tvoří římsovité klobouky (jen těch si spousta lidí kdy všimla). plodnice je na rozdíl od jiných pevníků za mlada živě žlutá a volné plochy říms a klobouků jsou na svrchní straně dlouze chlupaté (chlupy dosahují až tloušťky plodnice).

Hymenofor

Hladký, za mlada živě žlutý. Později okrový až šedohnědý.

Důležité určovací znaky

- Žluté tóny mladých plodnic
- Dlouze chlupatý vrch klobouků/říms
- Významná plocha rozlité části plodnic (většinou přesahuje plochu volných říms a
klobouků; na vodorovných substrátech - nejčastěji spodní strana větví - se volné plochy
vůbec netvoří).

Biotop

Na dřevě listnáčů (buků, dubů. . ), výjimečně jehličnanů. Do 800 m n. m. bývá velmi hojný.

Možnost záměny

Tento typ plodnic je na přesné určení obtížnější než se zdá. Nejenže u nás roste několik dosti podobných pevníků, ale kožovité, polorozlité plodnice bez výrazně diferencovaného hymenoforu vytváří i některé příbuzné i téměř nepříbuzné skupiny hub (např. rod kožovka - Hymenochaete, Pseudochaete).

Pokud zde mám vypíchnout jeden druh; domnívám se, že k nejčastějším záměnám dochází za pevník plstnatý (S. subtomentosum). Ten má:

- menší tloušťku (většinou do 1 mm)
- je ze svrchní strany jen krátce jemně pýřitý
- nebývá ani za mlada tak "hezky" žlutavý

Má podobnou ekologii, jen vykazuje poněkud jinou preferenci hostitelů - má rád vrby, topoly, jasany, olše, ale i další listnáče.

Literatura a zdroje

Hagara L. , Antonín V. (2014). Ottova encyklopedie hub.