Plodnice

Je to druh velice variabilní. Nejrozšířenější a nejznámější je var. spissa, šedivka tlustá, která má rýhovaný prsten a masitý, široký, tlustý třeň, který je pro ní charakteristický. Méně známá je amanita spissa var. excelsa. klobouk má většinou holý, nebo jen se zbytky vela, lupeny a třeň je bílý, třeň trochu šupinatý, prsten je bílý, dobře znatelně rýhovaný. Vyobrazenou plodnici jsem našel v lípovém háji, rostla v poněkud nestabilní hrabance, proto byl třeň z části ponořen v zemině. Další varietou je šedivka hnědnoucí, var. valida, která má medově hnědý, na okraji rýhovaný klobouk. Její lupeny a třeń poraněním hnědnou. Vzácná je muchomůrka šedivka velká, var. ampla, která tvoří plodnice a třeň má hluboko ponořený v půdě.

Klobouk

je široký 50-120 mm, nejdříve polokulovitě klenutý, později ploše klenutý až téměř plochý, šedý nebo šedě hnědavý (umbrový). Okraj klobouku je v dospělosti hladký - není rýhovaný. Povrch klobouku je většinou nepravidelně pokrytý bělavými, častěji šedivými bradavkami; někdy také bývá téměř lysý.

Hymenofor

Lupeny jsou vysoké 6-12 mm, husté, bílé až škrobově bělavé.

Třeň

Třeň je dlouhý 50-130 mm a tlustý 20-35 mm, válcovitý, na bázi ztluštělý, hladký nebo jen s jedním až dvěma nezřetelnými pásy bradavek, dole kuželovitý a někdy zahnutý. Nese mohutný, bílý, rýhovaný prsten. Nad prstenem je třeň bílý, pod ním bývá mírně šedě šupinatý. Na celé plodnici převládá šedivá barva.

Dužnina

Dužnina je bílá a má nevýraznou zemitou až plísňovou chuť i vůni.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou velké 9-10 x 7-8 um, krátce elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.

Biotop

Ve všech lesích, především jehličnatých. Je často velmi hojná.

Kdy roste

červen až říjen

Možnost záměny

Nejpravděpodobnější je záměna za vynikající muchomůrkou růžovku (Amanita rubescens) a hlavně za jedovatou muchomůrkou panterovou (Amanita pantherina), jíž se velmi podobá.
Nejen mladé plodnice muchomůrek, které nemají vyvinuty všechny znaky, ale i starší plodnice, jsou si velmi podobné.
Muchomůrka šedivka má mohutný "plisovaný" prsten, nerýhovaný okraj klobouku, je mohutnější a převládá na ní šedivá barva. Muchomůrka panterová bývá štíhlejší, mívá na klobouku pravidelněji rozložené bílé zbytky celkové plachetky, její prsten není rýhovaný a bývá pomíjivý. Má štíhlejší třeň, jehož spodek je ukončen kulovitou nebo vejčitou hlízou potaženou blanitou plachetkou, která na horním okraji někdy odstává a tvoří tupý límeček.
U štíhlejších plodnic je také možná záměna za nepříliš hojnou muchomůrku porfýrovou, jejíž klobouk mívá fialový nádech a její hlíza je velmi výrazná (a má odsedlý lem).
Muchomůrka šedivka se dříve uváděla také pod českým jménem muchomůrka tlustá. Někde se jí říká šedý masák. Má některé rovněž jedlé variety, jako je např. muchomůrka šedivka hnědnoucí (Amanita spissa var. valida), která má medově hnědý, na okraji rýhovaný klobouk. Její lupeny a třeň poraněním hnědnou. Vzácná je muchomůrka šedivka velká (Amanita spissa var. ampla), která tvoří velké plodnice a třeň má hluboko ponořený v půdě.

Vědecká/lidová synonyma

Agaricus excelsus Fr.
Agaricus spissus Fr.
Agaricus validus Fr.
Amanita ampla Pers.
Amanita cariosa Fr.
Amanita cinerea Krombh.
Amanita excelsa (Fr. ) Bertill.
Amanita excelsa (Fr. ) P. Kumm.
Amanita excelsa var. spissa (Fr. ) Neville & Poumerat
Amanita excelsa var. valida (Fr. ) Wasser
= muchomůrka šedá
= muchomůrka šedivka hnědnoucí
= muchomůrka šedivka var. tlustá
= muchomůrka šedivka var. veliká
= muchomůrka tlustá
= muchomůrka vznešená
= muchomůrka ztepilá

Význam

Je to jedlá houba, ale nevyniká ani chutí, ani vůní. Je však dobré ji znát vzhledem k možnostem záměny s jinými muchomůrkami. Proto se nedoporučuje sbírat k jídlu.

Literatura a zdroje

nahouby.cz
biolib.cz
kapesní atlas hub, Smotlacha, M. a J. Erhartovi