Plodnice

Nejčastějším druhem tohoto rodu u nás je Beauveria bassiana, která se pozná pouze podle mikroskopických znaků. Hostitel obrůstá bílým myceliem, na kterém vzácně vyrůstají synnemata, která jsou bílá až nažloutlá.

Mikroskopické znaky

Hyfy hyalinní, hladké, 1, 6 - 2, 9 μm široké, nosné skupiny bučních buněk (metuly) elipsoidní až subcylindrické, 4 - 6, 8 x 2, 9 - 4, 8 μm, na nich někdy ještě fialidy nebo 1 - 3 konidiogenní buňky v první nebo druhé řadě, občas v malých skupinách z metul nebo vzácně rostoucí přímo z hyfy. Konidiogenní buňky baňkovité, někdy dorsálně protáhlé, 2, 5 - 5, 2 x 1, 9 - 2, 6 μm, terminální buňky většinou štíhlé, tvořící dobře rozvinutý rachis, kratší než 6 um. Konidie kulovité až téměř kulovité nebo vejčité, (2) 2, 4 - 3, 2(3, 6) x 1, 9 - 3 μm.

Biotop

Jedná se o nejčastěji zaznamenávaný entomofágně parazitický rod houby v ČR. Konidiomata vyrůstají za deštivého počasí na odumřelých hostitelích, kterými jsou různé druhy hmyzu, nejčastěji býložravého, jako např. brouci, rovnokřídlý aj. Fotografovaná položka parazitovala na kobylce Conocephalus discolor v douglaskové monokultuře. Tento rod hub je kosmopolitně rozšířený.

Možnost záměny

Záměna je možná za další taxony rodu Beauveria, avšak jejich rozlišování je velice obtížné i pro zkušené mykology. Determinace je možná pouze dle mikroskopických znaků.

Další zajímavosti a postřehy

Celosvětově tento rod čítá okolo 30 platných taxonů, celý rod zahrnuje pouze anamorfní stádia. K infekci hostitele dochází proniknutím spory do těla hmyzu, kde vyklíčí a začne tvořit nepohlavní buňky, které klíčí a vytváří v hostiteli hustou masu, ta napadený hmyz mumifikuje. V konečné fázi proroste mycelium na povrch usmrceného jedince. Zde se začnou tvořit konidie, které se rozšíří do okolí a mohou zahájit nový vývojový cyklus.

Vědecká/lidová synonyma

Beauveria densa (Link) F. Picard, Ann. Ecole Nat. Agr. Montpell. 13: 200 (1914)
Beauveria doryphorae R. A. Poiss. & Patay, Compt. Rend. Assoc. Franç. Avancem. Sci. 200(11): 961 (1935)
Beauveria effusa (Beauverie) Vuill. , Bull. Soc. bot. Fr. 59: 40 (1912)
Beauveria globulifera (Speg. ) F. Picard, Ann. Ecole Nat. Agr. Montpell. 13: 200 (1914)
Beauveria shiotae (Kuru) Langeron, in Brumpt, Magyar. Tud. Akad. Értes. : 1839 (1936)
Beauveria stephanoderis (Bally) Petch, Trans. Br. mycol. Soc. 10(4): 249 (1926)
Beauveria sulfurescens (J. F. H. Beyma) J. J. Taylor, Mycologia 62(4): 823 (1970)
Botrytis bassiana Bals. -Criv. , Arch. trienn. Lab. Bot. Crittog. Pavia 79: 127 (1836)
Botrytis bassiana var. lunzinensis Svilv. , Centbl. Bakt. ParasitKde, Abt. II 103: 178 (1941)
Botrytis effusa Beauverie, Rapp. Lab. Étud. Soie, Lyon 14: 25 (1911)
Botrytis stephanoderis Bally, in Friederichs & Bally, Mededeel. Koffiebessenboeboek-Fonds, Malang 6: 106 (1923)
Botrytis stephanoderis f. macroconidiana Av. -Saccá, Boln Agric. , São Paulo 31A: 19 (1930)
Botrytis stephanoderis Bally, in Friederichs & Bally, Mededeel. Koffiebessenboeboek-Fonds, Malang 6: 106 (1923) f. stephanoderis
Isaria densa (Link) Giard, C. r. hebd. Séanc. Acad. Sci. , Paris 113: 270 (1891)
Isaria shiotae Kuru, J. Taihoku Soc. Agric. 2: 351 (1932)
Penicillium bassianum (Bals. -Criv. ) Biourge, La Cellule 33(1): 101 (1923)
Penicillium densum (Link) Biourge, La Cellule 33(1): 102 (1923)
Spicaria bassiana (Bals. -Criv. ) Vuill. , : 153 (1910)
Spicaria densa (Link) Vuill. , Bull. Séanc. Soc. Sci. Nancy, Sér. 3 11: 153 (1910)
Sporotrichum densum Link, Mag. Gesell. naturf. Freunde, Berlin 8: 13 (1816) [1815]
Sporotrichum epigaeum var. terrestre Dasz. , Bull. Soc. bot. Genève, 2 sér. 4: 291 (1912)
Sporotrichum globuliferum Speg. , Anal. Soc. cient. argent. 10(2-3): 278 (1880)
Sporotrichum sulfurescens J. F. H. Beyma, Verh. K. Akad. Wet. , tweede sect. 26: 16 (1928)
Tritirachium shiotae (Kuru) Langeron, Annls Parasit. hu

Význam

Významný entomopatogenní druh. V mnoha státech (např. Německo, Švýcarsko, Rakousko) je tento druh využíván v lesnictví na snižování populací lýkožrouta smrkového (Ips typographus).

Literatura a zdroje

bcrc. firdi.org. tw; npsumava.cz; speciesfungorum.org;
Autor popisu: Patrik Mlčoch