Klobouk

má 5 - 16 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až rozložený, Pokožka je rozpukaná v taškovitě kryjící se šupiny, barvy hnědošedé, černohnědé až černé, které částečně odstávají mezi nimiž je bělavá. Okraj klobouku v mládí podvinutý a spojený s třeněm silně blanitým až vatovitým závojem, jehož vatovité zbytky zůstávají na okraji i dospělého klobouku.

Hymenofor

Rourky dlouhé, v mládí bílé, později šedé, ve stáří hnědnoucí na řezu se barví špinavě načervenale, póry jsou v mládí drobné, našedlé, ve stáří dosti široké, hranaté, hnědnoucí a otlačením červenající.
Prsten je pomíjivý.

Třeň

Třeň 7 - 20 cm dlouhý, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, často pokroucený, hrubě šupinatý, pod prstenem z větší části pokrytý šupinami, barvy jako klobouk, poraněním černající.

Dužnina

Dužnina masitá, dosti suchá, pružná, v klobouku ve stáří vatovitá a ve třeni skoro dřevnatá, bělavá, na řezu ihned světle červenající, vzápětí červenohnědnoucí až černající, vůně nevýrazně zemitá, chuť v mládí mírná, ve stáří nepříjemná.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach černohnědý, výtrusy jsou velké 10-15 x 9-12 µm, barvy hnědé.

Biotop

upřednostňuje staré smrkové a jedlové lesy, druhotné smíšené a listnaté lesy pod buky, na neutrálních a kyselých půdách od nížin do hor. Často podél cest.

Kdy roste

červenec až říjen

Možnost záměny

je málo pravděpodobná, charakteristický vzhled plodnice vylučuje jakoukoli záměnu, snad jen za Lošáka jeleního, ale ten má místo rourek ostny.

Vědecká/lidová synonyma

Boletus cinereus Pers.
Boletus floccopus Pers.
Boletus strobilaceus Scop.
Boletus strobiliformis Vill.
Strobilomyces floccopus (Vahl ex Fr. ) P. Karst.
Strobilomyces strobiliformis (Vill. ) Beck

Význam

je jedlý, ale nedobrý.

Literatura a zdroje

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 219.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 702, 703.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 370.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 234.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 200.