Klobouk

je 7 - 20 cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, pak plochý se sklopeným okrajem, uprostřed mírně prohloubený, velmi pevný a tuhý. V mládí bílý, později se začne od středu zbarvovat do kouřově šedohnědé barvy, přičemž okraj zůstává nejdéle bílý nebo světlejší až je konečně celý klobouk tmavě hnědošedý a staré a mrtvé plodnice celé zčernají jako uhel. Okraj je tenký, hladký, v mládí trochu podvinutý. Pokožka je lysá a lze ji jen za vlhka v malých částech od okraje sloupnout, je suchá a matná, velmi tenká a často rozpukavá.

Hymenofor

lupeny jsou bílé, pak slámově žluté, pleťově naoranžovělé nebo nahnědlé, někdy s odstínem olivově nazelenalým, velmi tlusté, řídké a křehké, 1 -2 mm od sebe vzdálené, 6-15 mm vysoké u třeně vykrojené nebo zaobleně přirostlé k třeni. Mezi dlouhými lupeny se téměř pravidelně střídají drobné lupénky.

Třeň

Třeň je krátký a tlustý, 2 -8 x 1 - 4 cm velký, válcovitý, plný a velmi tvrdý, v mládí bílý, později šedohnědý.

Dužnina

Dužnina je tvrdá, bílá, na řezu nebo lomu nejprve růžoví, pleťově oranžoví až cihlově červená a až později kouřově šedne, až zcela zčerná. Roztokem zelené skalice napřed zrůžoví a pak zelená. Má mírnou chuť v mládí někdy trochu palčivou nebo svíravou pachuť a zemitý pach.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou oválné, 7 – 9 x 6 – 8 μm velké, při malém zvětšení se zdá jejich stěna hladká, a jen při větším zvětšení a obarvení jódem se objeví ornamentika z drobných bradavek spojených jemnou síťkou lišten.

Biotop

Roste především v listnatých i jehličnatých lesích. je jedlá, i když pro tuhou dužninu a nevalnou chuť je podřadné jakosti. Lze ji sušit. V některých krajích se dosti sbírá a vyhledává a je známá např. pod jmény vrzavka nebo podzemka.

Kdy roste

Houba roste dosti hojně v létě a na podzim.

Možnost záměny

Podobná je holubinka černobílá – russula albonigra, která je v mládí celá křídově bílá, lupeny má husté, později s černým ostřím. Dužnina poraněním nečervená, ale hned šedne až černá. Také stářím celé plodnice zčernají. Roste v létě a na podzim jednotlivě v listnatých lesích pod břízami. Protože má hořce palčivou chuť není jedlá. Je to dosti vzácná houba.
Hojnější je další podobná holubinka osmahlá – russula adusta, s kloboukem špinavě hnědavým, jakoby osmahlým nebo zakouřeným, v mládí podvinutým, za vlhka trochu slizkým a trochu lesklým, tvrdým a křehkým. Dužnina na lomu kouřově hnědne, má mírnou chuť a zemitý pach. Roste již od června, hlavně v jehličnatých lesích na písčitých půdách a je jedlá, lepší než holubinka černající.
Dalším podobným druhem je holubinka hustolistá – russula densifolia, s kloboukem v mládí bělavým, pak hnědým až černajícím, s podvinutým okrajem. Lupeny jsou velmi husté, poraněním červenají a pak hnědnou, dužnina červená a pak černá. Pro palčivou chuť není jedlá. Roste nehojně v létě a na podzim v jehličnatých lesích na vápencích.

Vědecká/lidová synonyma

vrzavka, podzemka.

Význam

Je jedlá, i když pro tuhou dužninu a nevalnou chuť je podřadné jakosti. Lze ji sušit. V některých krajích se dosti sbírá a vyhledává a je známá např. pod jmény vrzavka nebo podzemka.

Literatura a zdroje

kapesní atlas hub 2, doc. ing. Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. , Věra Ničová-Urbanová.