Klobouk

má tlustě masitý, 6-25 cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti ploše rozložený až polštářovitý, na povrchu nerovný, hrbolatý a drobně svraskalý, jakoby sametový, v mládí bělavě ojíněný a někdy při okraji světle růžový. Barva klobouku se červenohnědá až sytě kaštanová. Pokožka v dospělosti jako tenounká blanka přesahuje trochu okraj klobouku.

Hymenofor

Rourky jsou v mládí bělavé a pak žlutozelené, ve stáří až skoro zelené nebo olivové, až 25 mm vysoké. Póry jsou drobné, okrouhlé, u třeně nahnědlé, jinak stejně zbarvené jako rourky.

Třeň

je 6-15 cm dlouhý a 2, 5-5 cm široký, tvrdě masitý, dole výrazně (zejména v mládí) jakoby napuchlý, tedy kyjovitý, v mládí až kulovitý, okrový až světle hnědý, s načervenalým nádechem a s jemnou, hustou síťkou, bělavé barvy a to hlavně v horní polovině třeně

Dužnina

je tuhá, bílá, pod pokožkou klobouku vínově načervenalá nebo červenohnědá, na řezu barvu nemění. Vůně a chuť jsou příjemně houbové.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou 12-17 x4-5 μm velké, hnědavé barvy

Biotop

Tvoří mykrohizu s borovicí lesní, ale vzácně ho můžeme najít i pod jinými jehličnany nebo i listnáči. Preferuje především staré borové lesy a písčité nebo hlinitopísčité půdy. Zajímavostí je, že má stejné stanoviště výskytu jako mechovka obecná (Clitopilus prunulus), která se však na stanovišti vyskutuje cca o 2 dny dříve

Kdy roste

Hřib borový roste od jara do podzimu (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od nížin až do hor a to až do výšky 2000 m

Možnost záměny

Hřib borový je pro svůj charakteristický vzhled těžko zaměnitelný za jiný druh. Podobný je mu taktéž jedlý hřib bronzový (Boletus aereus), který je však u nás velice vzácný a liší se tmavším zbarvením třeně a klobouku (ten je až šedočerný) a tím, že roste hlavně pod duby a pouze v teplých nížinách a pahorkatinách. Zaměnit ho lze ještě za hřib smrkový (Boletus edulis) nebo hřib dubový (Boletus reticulatus), které však nemají hrbolatý červenohnědý klobouk

Vědecká/lidová synonyma

Boletus aestivalis var. pinicola (Vittad. ) Sacc. 1910
Boletus edulis f. pinicola (Vittad. ) Vassilkov 1966
Boletus edulis subsp. pinicola (Forst. ) Gilb.
Boletus edulis var. pinicola Vittad.
Boletus pinicola (Vittad. ) A. Venturi 1863



Dictyopus edulis var. fuscoruber Forqu 1890
Oedipus edulis var. fuscoruber Bat.
Tubiporus edulis subsp. pinicola Maire

Význam

Je to sice jedinečná jedlá houba v minulosti hojně nalézaná, ale snad vinou kyselých dešťů a pod. z našich lesů téměř vymizela. Snížení průmyslových imisí dává naději, že se do našich lesů znovu vrátí.