Založil: chorcheee(m) | Zařazení: nejedlé | Rozšíření: téměř se nevyskytuje | Upravit
Drobné kulovité či hruškovité plodničky mají průměr ca do 4 mm a jsou neseny až 8 mm vysokým pseudotřeněm. Povrch je z počátku bělavý, matný, krytý jemnou síťovitou okrovkou jejíž oka jsou rozlišitelná až při velkém zvětšení. Později síťka řídne, až na povrchu zůstává viditelná jen prachovitě se rozpadající (název) masa okrově hnědých až hnědočerných výtrusů.
Zasychající plodničky voní po maggi.
Hyfy jsou ca 3µm v průměru, řídce septované s přezkami. Basidie jsou podélně rozdělené, každá buňka basidie produkuje sporu podobně jako metabasidie rzí a snětí. Basidiospory jsou kulovité až mírně eliptické, 4 až 7µm v průměru.
Roste na starší borce živých i mrtvých stromů, často na kořenových vývratech. Zdaleka nejčastějším hostitelem je buk, ale nalezen byl prachovečník i na celé řadě dalších druhů dřevin (habr, jilm, javor, dub, bříza, líska, trnka, vrby, topoly, lípa, vzácně i smrk), ale také na starých plodnicích chorošů (Fomes, Ganoderma, Inonotus).
Ten kdo prachovečník ještě vůbec nezná, většinou jej zprvu považuje za hlenku (např. rodu Badhamia). Jinak je záměna nepravděpodobná.
Prachovečník systematicky spadá do basálního kladu stopkovýtrusých hub, přibližně mezi sněti a rosolovky. To znamená do poměrně brzy se oddělivších skupin basidiomycetů (nehezky řečeno "primitivní skupina"). Proto má basidie podélně rozdělené a každá buňka produkuje jednu sporu.
Nevýznamná dřevokazná houba. Větší pozornost patrně zasluhuje proto, že byl zařazen do Červeného seznamu mezi ohrožené druhy (EN).
http://mushroomobserver.org/name/show_name_description/1193
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/ostatni/item/1017-phleogena-faginea
Hagara L, Antonín V. 2014. Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha.
Seřazení podle vláken | Seřadit podle času